ROZHOVOR • 6. 4. 2017

„Tučňáci nás tolerují.“ Luc Jacquet o svém filmu

„Mou nejlepší vzpomínkou je, jak se procházím po pobřežním ledu, jeden tučňák se ke mně přidá a kus cesty jdeme společně.“

12 let po natáčení filmu PUTOVÁNÍ TUČŇÁKŮ jsem se s tučňáky císařskými opět setkal během expedice „Wild-Touch Antarctica“. Jak se o nich všude mluvilo, stali se pro mě téměř neskutečnými. Měl jsem strach, že představa, kterou o nich mám, předčila realitu. Ale není tomu tak! Je to takové blaho, znovu je vidět, jsou ještě krásnější než v mých vzpomínkách! Na tom, jak mě přitahují, se nic nezměnilo. Hlavně obrys jejich postavy, který z dálky připomíná tu naši lidskou, je skutečně vzrušující. Ocitnout se vedle tučňáků císařských neznamená jen je pozorovat, jde o skutečné setkání. Mají k nám důvěru. To je velmi vzácné. Jsme predátoři a zvířata před námi zpravidla utíkají. Ale tučňáci nás tolerují, dokonce jsou zvědaví a přibližují se k nám… Jsou to opravdu výjímečná zvířata. Mou nejlepší vzpomínkou je, jak se procházím po pobřežním ledu, jeden tučňák se ke mně přidá a kus cesty jdeme společně. Je mi velkou ctí, že tento okamžik mohu prožít s vámi… a že mohu v dobrodružství pokračovat…

Zpět
„Tučňáci nás tolerují.“ Luc Jacquet o svém filmu
Menu Nahoru