Nebezpečné známosti se vrací na plátna v nové svůdné podobě s Aidanem Turnerem a Lesley Manville

Příběh dvou amorálních intrikánů Nebezpečné známosti vzbudil pozornost už v roce 1782, kdy ho Pierre Choderlos de Laclos vydal v podobě románu v dopisech. Moderní oblibu této svůdně varovné romanci kritizující mravy bohatých zajistily hlavně různé filmové adaptace a divadelní verze Christophera Hamptona z poloviny 80. let, která se hraje dodnes. Před deseti lety NT Live promítala intimní verzi divadla Donmar s Dominicem Westem a Janet McTeer. Letos ukáže inscenaci z jeviště britského Národního divadla, v níž nás svedou hvězda Hobita či seriálů Poldark a Rivalové Aidan Turner a Lesley Manville, jedna z nejlepších současných hereček, nominovaná na Oscara díky filmu Nit z přízraků. V roli ženy, do níž se vikomt de Valmont osudově zamiluje, se představí Monica Barbaro, proslavená filmovým životopisem Bob Dylan: Úplně neznámý.

Doteky světa Jeffreyho Epsteina

Ačkoliv román vznikl pár let před francouzskou revolucí a verze Christophera Hamptona měla premiéru před čtyřiceti lety, příběh Nebezpečných známostí zůstává nadčasově aktuální. V osudech markýzy de Merteuil a vikomta de Valmonta, aristokratů a bývalých milenců, kteří si krátí čas sázkami a hrami založenými na manipulaci a sexuálních dobrodružstvích, se dnes ozývají např. asociace s Jeffrey Epsteinem a jeho kruhem boháčů bez výčitek zneužívajících jiné. A to i přesto, že Hampton do textu hry, který pro Národní divadlo nově upravil, žádné explicitní narážky na Epsteina nevložil. „Ale když se na hru díváte, nemůžete si pomoct a na to všechno musíte myslet,“ říká dramatik v rozhovor pro The Times.

Přitažliví antihrdinové

Hamptonovy nové úpravy nejsou výrazné, hra zůstala z větší části stejná. Pořád si udržuje napětí a každé její slovo je prosyceno smyslností a dvojím významem. Změnila se především postava Cécile, dosud portrétované hlavně jako nevinné a snadné oběti Valmontovy zhýralosti. V nové verzi je méně nezkušená a naivní. „Nechtěl jsem se pouštět do velkých politických komentářů, nechtěl jsem měnit známé postavy, ale chtěl jsem odrážet dnešní dobu tím, že jsem zdůraznil ženské role,“ vysvětluje dramatik, který letos v lednu oslavil osmdesátiny. Markýza a vikomt zůstávají tragickými antihrdiny, jsou krutí a zároveň znepokojivě přitažliví a zábavní. „Valmont mi vždycky připadal jako opravdu zajímavá postava. Nemohl jsem úplně přijít na to, jaké jsou jeho pohnutky. Je to dobrý člověk? Kde se morálně nachází? Je nucen hrát s Madame de Merteuil zvrácené a manipulativní hry. Jsou to v podstatě dva bohatí aristokraté, kteří využívají sex jako zbraň, aby dostali, co chtějí. Ale Valmont není psychopat, cítí empatii, a dokonce se mu podaří zamilovat se, aniž by si to sám uvědomoval,“ shrnuje svou postavu Aidan Turner v rozhovoru pro Man About Town.

„Napínavá, svůdná a hravá – tato nová inscenace v sobě spojuje to nejlepší ze starého i nového. … V režii Marianne Elliott jde o představení plné kontrastů, v němž se honosné kostýmy střetávají s minimalistickým jevištěm lemovaným zrcadly. Toto tajuplné spojení vyvolává v divácích pocit neklidu a zároveň poukazuje jak na marnivost, tak na fakt, že sám sobě nelze uniknout.“

Joanna Magill, RadioTimes