Putin chce vládnout až do smrti, říká režisér, který mu pomohl k moci

Píše se rok 1999. Ruský prezident Boris Jelcin půl roku před vypršením svého druhého funkčního období zcela nečekaně abdikuje a řízením státu pověřuje poměrně málo známého a nepříliš populárního premiéra Vladimíra Putina. Tímto osudovým okamžikem začíná nový dokumentární film známého ruského režiséra Vitalije Manského, který se jako dvorní prezidentský kameraman dostal do nitra kremelské politiky.

Výsledkem je film Svědkové Putinovi, který nyní přichází do českých kin. Nabízí fascinující zákulisní pohled a ukazuje, jak se v Rusku dostal k moci člověk, který od té doby nepřetržitě vládne už téměř dvacet let. „Liberální politici byli přesvědčeni, že je potřeba najít někoho, kdo je tak trochu liberál a zároveň přinese vládu pevnější ruky,“ říká Manskij. „Ale nakonec se sami stali obětí vlastních her.“

Ve filmu se dozvídáme, že jste v roce 1999 točil film pro Vladimira Putina, který byl součástí kampaně k jeho zvolení ruským prezidentem. Co to tehdy bylo za snímek?

Netočil jsem film pro Putina samotného, ale pro obyvatele Ruska, pro které tehdy byla otázka „Kdo je to ten Putin“ velmi aktuální. Putinova popularita tehdy byla zhruba na jednom až dvou procentech a v Rusku ho vůbec nikdo neznal. Film ho představoval voličům a upozorňoval na jeho kvality.

Kdo s tím nápadem přišel? Vy, nebo někdo z televize?

Když Boris Jelcin odstoupil z úřadu, jmenoval prezidentem Putina - až do té doby, než proběhnou regulérní volby, v nichž předpokládal, že uspěje. V prvních dnech poté, co ho Jelcin jmenoval, jsem začal točit film. Snažil jsem se najít jeho bývalé učitele, přátele, známé, pochopit jeho osobnost a seznámit se s prostředím, z něhož vyšel; ukázat ho veřejnosti. Film začal vznikat bez vědomí prezidenta pro televizi. Nebyla to žádná státní objednávka. Poté, co jsem začal točit, jsem nějaké záběry poslal lidem kolem Vladimira Putina a vzkázal jim, aby mu je ukázali. Putina zaujaly a pozval mě na osobní schůzku. Během té jsem mu navrhl, aby navštívil svoji učitelku ze základní školy, a já ho při tom budu natáčet. Putin souhlasil a tím se stal postavou v mém filmu.

A tenhle film Putinovi pomohl vyhrát volby?

Natočil jsem celkem dva filmy. První byl zveřejněn před volbami. Vystupují v něm různí lidé, kteří mluví o Putinovi, a končí tím, že Putin osobně navštíví onu starou učitelku. Ta scéna se divákům velice líbila, protože Putina ukazuje jako takového hodného chlapce. Druhý film měl být odvysílán mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb. Ale protože byl Putin zvolen už v prvním kole, natáčení jsme zastavili. O pět měsíců později mi však zavolali z Kremlu, že by si přáli v natáčení pokračovat. Takže druhý film byl poté dokončen a odvysílám při prvním výročí Putinova prezidentství.

Putin v jedné scéně říká: Je to váš film, já do něj nebudu zasahovat, nic nevystřihnu. Dal jste z filmu něco pryč, protože si to Putin přál?

Putin film opravdu nijak necenzuroval. Když jsem ho dokončil, jako první jsem ho ukázal jenom jemu a on ho schválil. Teprve potom jsem ho pustil jeho spolupracovníkům, kteří možná chtěli něco změnit, ale už nemohli. Byla to ode mě taková lest. Za svůj druhý film, který jsem během prvního roku Putinovy vlády natočil, se nestydím. Stydím se za to, že jsem se svým prvním filmem podílel na volební kampani, která vedla k jeho zvolení.

Získal jste k Vladimiru Putinovi exkluzivní přístup. Dostal se k ruskému prezidentovi po vás někdo tak blízko?

Ono nejde ani tak o to dostat se blízko k Putinovi, jako spíš kdo se k němu dostane. Není nic neobvyklého, že se nějaký ruský režisér dostane k Putinovi a natočí nekritický film podle určitého zadání. Ale překvapilo mě, že když dostal americký režisér Oliver Stone příležitost natočit o Putinovi čtyřdílný film, tak v něm ani jednou nezpochybňuje nic, co mu Putin říká. Má přitom americký pas, který ho chrání před možnými následky; ten film je úplně nekritický.

Nyní jste tedy ze svého starého materiálu z roku 1999 sestříhal v pořadí třetí film a opatřil ho vlastním komentářem, ve kterém mimo jiné rekapitulujete, jak dopadli tehdejší Putinovi spojenci. Proč jste se ke skoro 20 let starému materiálu vrátil zrovna teď?

Před rokem 2012 nebylo tolik důvodů natočit takový kritický film. Putin sice nebyl nejlepší prezident, ale stále jednal v rámci ústavy. Poté ale jasně předvedl, že je mu ústava docela ukradená a že ho budeme mít za prezidenta nejméně 24 let. V tu chvíli mi přišlo důležité vrátit se do minulosti a ukázat, jak se vlastně stal prezidentem.

Co nového se z filmu dozvíme? Co jsme ještě nevěděli?

Myslím, že se z něj dozvídáme něco o sobě. Proto se film jmenuje Svědkové Putinovi. V první a poslední řadě je to film o nás.

V jakém smyslu? Název naznačuje, že lidé měli na úspěchu Putina podíl, protože mu přihlíželi?

Myslím, že klíčová událost nenastala v roce 1999 se zvolením Putina, ale už v roce 1996, když ruští liberálové obešli demokratické principy s cílem demokracii zachránit. Rozhodli se zmanipulovat volby, aby Jelcin zůstal u moci. Během kampaně porušili řadu pravidel, aby odvrátili vítězství komunistického kandidáta Gennadije Zjuganova. To nebylo demokratické a později jsme za to zaplatili velkou cenu. Nejde zachraňovat demokracii porušováním demokratických principů. Tohle porušení pravidel pak mělo své následky – následovaly další manipulace a nakonec i zvolení Putina prezidentem. A za to prvotní nedodržování demokratických principů sklízíme ovoce dodnes.

Celý článek naleznete na stránkách respekt.cz.