PR • 12. 4. 2017
Sezona s protinožci právě vrcholí. V dubnu uvede cyklus Balet v kině poslední záznam z této scény a opět půjde o svrchovaně pohádkové dílo pro celou rodinu. Rozverná, dojemná i do temnějších kouzelných tónů oděná Coppélie nabídne kouzelný příběh inspirovaný dílem fenomenálního spisovatele romantického období E. T. A. Hoffmanna.
Čeští diváci měli poprvé možnost vidět v kinech záznamy Australského baletu, který patří ke špičce tanečního umění a v němž v roli šéfdirigenta kraluje Nicolette Fraillon, jediná žena na obdobné pozici v rámci světových baletních souborů. Sezona s protinožci právě vrcholí. V dubnu uvede cyklus Balet v kině poslední záznam z této scény a opět půjde o svrchovaně pohádkové dílo pro celou rodinu. Rozverná, dojemná i do temnějších kouzelných tónů oděná Coppélie nabídne kouzelný příběh inspirovaný dílem fenomenálního spisovatele romantického období E. T. A. Hoffmanna. Záznam baletu se bude promítat 23. dubna v pražském Biu Oko, v termínu 19. 4. – 25. 4. se objeví i v několika mimopražských kinech: v Rýmařově, Šumperku či Uherském Hradišti.
Coppélie vytvořená před 40 lety někdejší zakládající uměleckou ředitelkou souboru Peggy van Praagh společně se znamenitým divadelním režisérem Georgem Ogilviem je mimořádná především v tom, že se tvůrci snažili co nejvěrněji přiblížit literární předloze E. T. A. Hoffmanna, vysvětluje současný umělecký šéf David McAllister. Naše Coppélie je tedy jiná než většina ostatních, které zdůrazňují onu rozkošnou loutkovou mechaničnost a bláznivou hravost příběhu. Hoffmannova pohádka je totiž temnější, dominují zde kouzla a čáry a práce s oživením mechanické bytosti Doktorem Coppéliem je prodchnuta jakousi znepokojivou, uhrančivou a zlou silou, pokračuje McAllister, přičemž poukazuje právě na přízračnou atmosféru literárních děl geniálního romanopisce. Zároveň tento příběh baletní tvůrci zarámovali do dožínkových slavností, které gradují svatbou Franze a Swanhildy. Tenhle kontrast mezi temnou magickou linií příběhu a bujarou atmosférou letní veselice funguje naprosto skvěle, dodává.
Třebaže v názvu pohádkového baletu se skví mechanická loutka Coppélie, je to právě vesnická dívka Swanhilda, kdo v tomto baletu jednoznačně dominuje a nese na svých bedrech nejvíce rozmanitých tanečních kreací. Ve scéně, kde hrozí její prozrazení, musí totiž sama Swanhilda předstírat, že je Coppélií, a její přerod z člověka v mechanickou bytost a naopak patří k vrcholům tanečních čísel ve světoznámých baletních opusech. Rovněž milenecký baletní duet mezi Swanhildou a Franzem, jenž ve šťastném konci ústí do svatební veselky, je ikonický a v tomto záznamu se ho zhošťují vůdčí sólisté australského baletního souboru Ako Kondo a Chengwu Guo.
Baletní kritici se u australské Coppélie do jednoho shodují, zejména když opěvují výpravu a kostýmy slavného Kristiana Fredriksona, novozélandského rodáka, jenž v průběhu 20. století zasvětil australské divadelní scéně svůj umělecký život. Jeho práce je ceněna pro svůj neodolatelný, šperkově jiskřivý šarm s výsostným citem pro detail. Coppélie je tak nejen rozvernou a pestrobarevnou oslavou vesnických folklórních slavností (zde se Fredrikson inspiroval barvami bavorských dožínek), ale právě i silným pohádkovým kouzlem podmanivých scén, v němž dominují výrazné kostýmy s krajkovím, perlami či čelenkami z peří.
