29. 5. 2025
Hvězdně obsazená inscenace dramatu Tramvaj do stanice Touha, která se stala diváckým hitem, se po jedenácti letech vrací do programu NT Live. Cyklus britských divadelních přenosů, jenž za více než patnáct let svého fungování disponuje úctyhodným archivem, tak připomene jeden z životních výkonů Gillian Anderson.
Hvězda seriálů Akta X, The Fall či Sexuální výchova si v létě 2014 na scéně londýnského divadla Young Vic zahrála Blanche DuBois, stárnoucí jižanskou krásku, jejíž iluze a sebeklamy narazí na tvrdou realitu, když se přestěhuje ke své sestře (Vanessa Kirby) a jejímu manželovi (Ben Foster). Moderní inscenaci v inovativní režii Benedicta Andrewse (NT Live: Kočka na rozpálené plechové střeše), která se stala nejrychleji vyprodaným představením v historii divadla Young Vic uvidíte v kinech od 10. června.
Syrové drama na otáčivém jevišti
Druhý divadelní hit významného amerického dramatika Tennesseeho Williamse (Kočka na rozpálené plechové střeše) je známý i díky čtyroscarové filmové adaptaci Elii Kazana z roku 1951 s Marlonem Brandem a Vivien Liegh. V době její premiéry už byla hra o střetu psychicky labilní jižanské krásky Blanche s jejím brutálním švagrem Stanleym ověnčena Pulitzerovou cenou. Vypjaté syrové drama patří dodnes mezi oblíbené kusy světových divadel. Mimořádně populární bylo i její provedení v Young Vicu, nevelkém divadle nedaleko britského Národního divadla.
Hru režíroval Benedict Andrews, který v Young Vicu slavil úspěch už se svou oceněnou produkcí Tří sester. Zatímco Čechovovy hrdinky prožívaly svá dramata na scéně složené z hromady hlíny a stolků, které postupně mizely, jeho Tramvaj se odehrává na otáčivé scéně, které umocňuje spirálu šílenství, do něhož se Blanche propadá. Inscenace se kromě velkého diváckého zájmu těšila i přízni kritiků, nadšených především (ale nejen) z výkonu Gillian Anderson.
Na hraně mezi realitou a iluzí
Právě herečka proslavená seriálem Akta X celou produkci iniciovala. Ačkoliv nikdy neviděla Kazanův film, Blanche už měla dlouho na seznamu vysněných rolí. A Benedict Andrews zase figuroval na seznamu jejích oblíbených režisérů. „Něco z přímosti a pravdivosti jeho interpretací ve mně rezonovalo,“ vysvětlila Anderson v rozhovoru pro deník Independent, proč s nabídkou na režii Tramvaje oslovila právě tohoto Australana.
Andrews věrný své pověsti nehodlal kus pojmout staromódně a obalit ho do romantického oparu kostýmního melodramatu. „To hru, která byla ve své době považována za šokující, zrazuje. Jsou tam syrové postavy a syrové situace,“ říká režisér. Hru posunul do současnosti, místo jazzu pustil PJ Harvey a Benu Fosterovi navrhl, aby Stanleyho hrál jako vojáka, který se vrátil z mise v Afghánistánu. Zároveň se ale snažil v představení udržet prvek nereálna. „Hra je napsaná na hraně mezi realitou a iluzí – což je základ divadla. Stanley může reprezentovat víc animální stránku a Blanche tu iluzorní,“ doplňuje Andrews.
★★★★★
„Nikdy jsem tuto hru neviděl tak syrovou ve svých emocích, tak násilnou a hluboce znepokojující. … Její moderní inscenace je podmanivá. Otáčivé jeviště může působit jako trik režiséra s velkým egem, ale díky němu nás Andrews nutí podívat se na známou hru novýma očima. … Herci jsou prvotřídní, Gillian Anderson podává nejlepší výkon své kariéry.“
Charles Spencer, Telegraph