Aeroškola • 18. 1. 2018

Střih je většinou láska na první dotek

Tereza Vágnerová si k učení v Aeroškole poprvé přičichla na pravidelných letních dětských táborech – Aertěcích. Loni si poprvé troufla i na dospěláky. Proč je tak snadné se do střihu ihned zamilovat? Je to skutečně tak technická disciplína? A proč je střihač nejlepším přítelem herce?

Kdo je Tereza Vágnerová?

Aktuálně studuji na FAMU střihovou skladbu, předtím jsem již střih studovala ve Zlíně. Moji absolventskou prací byl dokumentární film na kterém jsem se podílela i režijně.

Jak se jmenuje?

Obchodní dům. Je to snímek o posledním nezrekonstruovaném Prioru v Čechách, který je ve Zlíně. Je o tragikomické mozaice lidí, kteří tam pracují. Vlastně je to takové panoptikum v kulisách socialistické estetiky. Dokument mě vždycky bavil, ale vnímám ho jen jako koníček. Mou profesí je střih. Je ztělesněním všeho, co mě baví. Střih překvapivě není jen monotónní činnost, má v sobě umělecké, řemeslné i technické aspekty. A myslím že i povahou, souborem mých vlastností a charakteristik se na profesi střihače hodím.

Málokdo si zřejmě uvědomuje, jak je střih ve filmové tvorbě důležitý. Možná mu to dojde až ve chvíli, kdy je postaven před nějaký praktický úkol.

Přesně tak. Vždycky mě baví, když učím nějakého začátečníka, ať už to je to dítě nebo dospělý, a vidím jeho počáteční okouzlení střihem, když pochopí co to vlastně je. Spousta z nich dokonce pak střih vnímá jako samotnou podstatu filmu. U dětí na Aertěku mě překvapilo, že je postprodukce bavila stejně jako natáčení. To jsem nečekala, často se stává, že je střih vnímán spíš jako nutné zlo.

Jaké je množství lidí, kteří si pod střihem a postprodukcí neumí představit vůbec nic?

Těch je rozhodně většina. Proto jsem si říkala, že musí být těžké nalákat lidi na kurz střihu. Všeobecně u veřejnosti panuje názor, že je střih vyloženě technická profese. Částečně technická profese to je, ale ne zas tak moc, jak si všichni zprvu myslí. 

Když vzniká nějaký film, jak konkrétně vypadá střihačova práce?

Existuje určitý postup práce, který se opakuje pokaždé. Ale každý střihač má svá specifika, svůj styl a postup. Pokud má svého asistenta, tak vstupuje do procesu ve chvíli, kdy je natočený materiál již technicky připravený na samotný střih. Samotná střihačova práce má pak mnoho fází, ale všeobecně se postupuje od prvního hrubého poskládání, určí se pořadí záběrů a celková dramaturgie a postupuje se k čistému střihu.

„Spousta lidí si myslí, že materiál přijde do střižny a je to za chvíli sestříhané, ale často trvá třeba i několik týdnů, než si k tomu člověk může sednout a něco s tím dělat.“

S kým je střihač v průběhu své práce ve styku?

Střihač je samozřejmě v nejužším kontaktu s režisérem. Spolupráce probíhá s asistentem střihu, který materiál technicky připravuje. Co vše je v kompetenci asistenta střihu je na domluvě se střihačem. Dalším úzkým spolupracovníkem je zvukař, nebo by minimálně měl být. V dnešní době už se to tolik nedělá, ale za dob, kdy se natáčelo na filmovou surovinu, byla spolupráce s ním hodně úzká. Také se říká, že střihač je nejlepší přítel herce, protože na něm hodně záleží, jak jeho charakter vybuduje. A možná, že ve výsledku i kameramana, protože v postprodukci se často stává, že střihač upravuje kompozice. V dnešní době, kdy se točí do 4K, 6K, kdy se dá bez ztráty kvality obrazu udělat výřez, se dá s obrazem hodně pracovat.

To je obrovské množství dat, to musí být ohromně náročné na techniku a hlavně na čas…

To ano. Spousta lidí si myslí, že materiál přijde do střižny a je to za chvíli sestříhané, ale často trvá třeba i několik týdnů, než si k tomu člověk může sednout a něco s tím dělat. V dnešní době dostává střihač obrovské množství materiálu. Dřív, když byla surovina, tak se materiálem muselo šetřit a jelo se na méně záběrů, tím pádem se předtím víc zkoušelo, aby byla co největší šance, že se záběr povede. Dnes je ten trend takový, že se natáčí velké kvantum materiálu, velké množství záběrů, takže je to potom pro střihače celkem někdy unavující. Délka postprodukce se tudíž paradoxně nijak nezkrátila. Technologie se zrychlila, styl práce se zrychlil, ale časově je to díky tomu množství materiálu zhruba stejně náročné, možná dokonce více.

Jak jste se dostala k učení?

Jela jsem jako lektor na Aertěk. Vždycky mě hrozně bavilo učit děti, mám děti obecně dost ráda, baví mě vzdělávat a vlastně mě to i naplňuje. Potom jsem byla oslovena, abych vedla kurzy i pro dospělé. 

Co vás na tom baví?

Nadšení lidí, které se střihem seznámím. A také to, že můžu trochu rozšířit povědomí o neviditelné profesi střihače. To je téma, kterého jsem se vlastně dotkla i ve své bakalářské práci.

Co se potenciální účastníci kurzu naučí?

Kurz je koncipovaný tak, aby úplným začátečníkům představil střih. Tudíž bych ho nedoporučila lidem, kteří už zkušenosti mají, ti by se tam možná mohli trochu nudit. Budeme tam probírat technické základy, což je se střihem nutně spojené a je nutné je znát. Dál na kurzu učíme práci se střihovým programem. Vybrali jsme DaVinci Resolve, který je zadarmo a dostupný pro všechny. Důležitým aspektem střihu je také dramaturgie, jejímž základům se také budeme věnovat. Tou největší součástí kurzu bude jeho praktická část, v rámci které si účastníci kurzu můžou přinést vlastní materiál, se kterým budou následně pracovat. A kdyby se chtěli dotknout něčeho profesionálnějšího, tak mám připravenou jednu gangsterku z českého prostředí a materiál dokumentárního charakteru, takže si budou moci vyzkoušet i něco žánrového.

Zpět
Střih je většinou láska na první dotek
Menu Nahoru