Josef Meszáros • 10. 11. 2014

Scena.cz: Premiéra České filharmonie v českých kinech

Po průkopnické Metropolitní opeře, Berlínské filharmonii a přímých projekcích v kinech z baletu, muzeí a činohry se uskutečnil první přenos z koncertu České filharmonie. Do virtuální Dvořákovy síně Rudolfina mohli usednout posluchači ve dvaceti šesti kinech v České republice a ve dvou kinech na Slovensku.

Po průkopnické Metropolitní opeře, Berlínské filharmonii a přímých projekcích v kinech z baletu, muzeí a činohry se uskutečnil první přenos z koncertu České filharmonie. Do virtuální Dvořákovy síně Rudolfina mohli usednout posluchači ve dvaceti šesti kinech v České republice a ve dvou kinech na Slovensku. Tentokrát jsme v naší redakci dali vale tradičnímu kinu Aeru a vydali jsme se na východ republiky. Unikátní přenos jsme si užívali v kinu Vesmír v Náchodě. Děkujeme společnosti Aerofilms.

Česká filharmonie nabídla skutečné hudební skvosty. Na programu byl – Leoš JANÁČEK: Taras Bulba, rapsodie pro orchestr; Felix MENDELSSOHN-BARTHOLDY: Houslový koncert e moll op. 64 a Antonín DVOŘÁK: Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“.

Webové stránky projektu lákají www.vícenezfilm.cz. Otázkou zůstává, zda můžeme tvrdit více než koncert. Na jedné straně těžko překonatelná zvuková kvalita samotného sálu Dvořákovy síně. Pro zvukové mistry je skutečným oříškem dodržet tuto „živou“ kvalitu při přenosech. V kinech musíme brát na zřetel také stránku vizuální. Ta zase posluchačům v reálném místě mnoho nenabízí. Sečteno podtrženo, obojí je výzva organizátorům – pro diváky v kinech zachovat kvalitní zvuk a nabídnout originální vizuální složku.

To všechno završila lákavá dramaturgie koncertu. Přední těleso – Česká filharmonie, pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka, mladý a nadějný sólista na housle Josef Špaček. Nejít do kina by bylo chybou. Všechny tyto ingredience zaručovaly jistý zážitek. Dirigent Jiří Bělohlávek nabídl kvalitní minimalistickou interpretaci děl. Orchestr vedl citlivě s důrazem na záměr jednotlivých autorů – Leoše Janáčka, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Antonína Dvořáka. Houslista Josef Špaček dostál svému renomé. Přednesl nosnou houslovou kantilénu. Závěrečná Dvořákova symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“ představovala skvělou kombinaci podzimní melancholie s Dvořákovým steskem po domově. Byla nosným kamenem celého přenosu.

Milovníci vážné hudby mi určitě odpustí, ale je nutné se trochu více zaměřit na vizuální složku, než je obvyklé v článcích o koncertech. Režie nabídla skutečně velmi netradiční pohledy na jednotlivé hráče tělesa. Nutno ocenit velmi citlivou práci s hloubkou ostrosti v detailních záběrech na houslové nebo violové sekce. Velmi dynamické prostřihy – dirigent, příslušný nástroj, celkové záběry. Drobný nedostatek byl z počátku v neostřených celkových záběrech. Zda byla chyba v kině, u zdroje nebo cestou, těžko říct. Důležitý fakt je, že kamery nerušily obrazovou složku. V podstatě bylo velmi náročné je objevit. A to je velmi důležité. Viděly a nebyly vidět. Klobouk dolů režii přenosu.

Premiéra odpoledního koncertu České filharmonie dopadla na výbornou. Nabídla osobnosti skladatelské, interpretační a hlavně osobnost dirigenta Jiřího Bělohlávka. Samozřejmostí byl kvalitní zvuk. Obrazem, ať už v prologu koncertu, v dotáčkách vyjádření Josefa Špačka, Jiřího Bělohlávka a dalších sólistů, včetně dokumentu o Antonínu Dvořákovi, měl divák možnost nahlédnout pod pokličku, dozvědět se víc než jen fakta z programové brožury.

Nezbývá než se těšit na další přenos – 20. prosince 2014 od 14:45 h. Tentokrát vánoční lahůdka – Rybova Česká mše vánoční a Dvořákovy Slovanské tance, op. 46. Ať už v teple kin nebo v sále Dvořákovy síně Rudolfina. Dobrý zvuk, obraz i umělecký zážitek. Více než film.

Zpět
Scena.cz: Premiéra České filharmonie v českých kinech
Menu Nahoru

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím