Jak jste přišli na námět k filmu Dokud nás svatba nerozdělí?
Eric Toledano: První myšlenka na tento film vznikla v kontextu temného roku 2015. Olivier i já jsme se asi cítili trochu smutní a dostali jsme chuť pustit se do něčeho radostnějšího. Šlo o to se při líčení nešvarů společnosti, v níž žijeme, zasmát a pobavit. Jakmile nás to napadlo, rozhodli jsme se nabídnout hlavní roli Jeanu-Pierrovi Bacrimu...
Olivier Nakache: Ze zkušenosti musím říct, že nápad na nový film se často objeví při natáčení předchozího snímku, protože jak se ho snažíte překonat, rodí se nové nápady. Úvodní scéna Samby se odehrává na svatbě: byl to dlouhý sekvenční záběr, který nás přenesl z hlavního sálu do vedlejších místností. Vystihovalo to náš nový záměr.
Vždycky píšete stejným způsobem?
Olivier Nakache: Obecně vzato ano. Rok až rok a půl sbíráme podklady k tématu, které jsme si zvolili. K tomuto filmu jsme dávali dohromady naše zážitky: abychom mohli financovat naše drobné projekty, dělávali jsme totiž s Éricem ve skromnějších letech různé práce na večírcích, mimo jiné i práci číšníků na svatbách. V zadních traktech jsme pocítili tlak, jaký je na tuto práci kladen, a na toto téma jsme dali dohromady hezkou řádku historek. Ale jak jsme psali, rozhodli jsme se, že bychom se o současných číšnících chtěli dozvědět víc. Chtěli jsme zjistit, jak tito lidé pracující jako stíny dokážou při těchto událostech vytvořit tak jedinečnou atmosféru. Během těchto úvah jsme začali vykreslovat naše postavy.
Eric Toledano: Většinou nahodíme nápady, dáme je do tabulky, seřadíme je za sebe a pak si rozdělíme, co kdo rozepíše. Máme počítače proti sobě, a tak si navzájem děláme první publikum, přehazujeme si nápady a testujeme, jak fungují. Tentokrát to ale bylo trochu jiné, protože do našeho týmu vstoupil třetí člověk: Jean-Pierre Bacri. Vzhledem k tomu, že je sám také scenárista, brzy nám nabídl své služby. Jako benefit jsme tak získali jeho názor na různé varianty našich scénářů a mohli jsme si rovnou začerstva zkoušet jednotlivé scény a repliky. To byl úplný sen, protože díky jeho podnětům jsme pracovali s úplně novou energií.
Inspirovaly vás nějaké konkrétní filmy?
Olivier Nakache: Ano, několik, mimo jiné snímek Garçon! Claudea Sauteta. Obecně pro nás hodně znamená celá jeho filmografie. Jeho film nás inspiroval, pokud jde o pohyb mezi kuchyní a jídelním sálem. Vzali jsme si z něj, jak se pohybovat mezi oběma světy v jednom záběru a jak ukázat vztahy mezi číšníky ve velké pařížské restauraci. Navíc Sautet dokáže naaranžovat všechno tak, že je divák okamžitě do příběhu vtažen.
Eric Toledano: Inspirací pro nás byly i Divoké historky Damiána Szifróna, jakýsi rentgenový obrázek současné argentinské společnosti. Měli jsme rozepsaný scénář, když jsme tento film objevili.
Olivier Nakache: Když jsme se dívali na poslední scénu, mimochodem naprosto dokonalou, uvědomili jsme si, že se snažíme o to samé. Tím, že v Dokud nás svatba nerozdělí používáme prvek večera organizovaného zkrachovanci, kteří se snaží zapadnout, totiž nastavujeme zrcadlo současné Francii.