Jak celý projekt vlastně vzniknul?
Inspirovala mě aféra z roku 2011, kdy byly odhaleny vraždy spáchané německou neonacistickou skupinou NSU (Nationalsozialistischer Untergrund). Můj bratr se znal s jednou z obětí zabitých v Hamburku. Nejskandálnější na tom bylo, že se policie celou dobu soustředila na osoby z okolí obětí a pachatele hledala v drogovém či hráčském prostředí. Nátlak policie byl tak velký, že toto podezření začal nakonec sdílet i tisk a dokonce i samotné přistěhovalecké kruhy. Co je u hlavní postavy Katji tím spouštěčem? Začal jsem si studovat koncept pomsty. Opravdu existuje? Kdo by se chtěl skutečně pomstít? Pomstil bych se já? Katja má svou vlastní morálku, vlastní pojetí spravedlnosti. V tomhle ohledu představuje něco latentního v každém z nás, něco, co by v nás mělo zůstat skryto a nevyplout na povrch. Nezajímala mě perspektiva vrahů. Nebylo pochyb, s kým mám soucítit, na koho se mám soustředit. Odnikud mi hodně přirostl k srdci. I když je Katja světlovlasá modrooká Němka, je to vlastně mé alter ego. Tento snímek pojednává o univerzálním pocitu smutku a jeho mnoha vrstvách.
Proč jste do hlavní role obsadil právě Diane Kruger?
S Diane Kruger jsem se poprvé setkal v roce 2012 v Cannes. Přivezl jsem tam svůj dokument a uspořádali jsme při té příležitosti takovou malou beach party. Diane se tam objevila a začala na mě mluvit německy. Řekla mi, že kdyby se naskytla příležitost, ráda by se mnou někdy točila. Rád jsem jí to přislíbil a o čtyři roky později se ta příležitost naskytla: hledal jsem herečku do hlavní role pro snímek Odnikud. Vzpomněl jsem si na ni a poslal jí scénář. Diane se pro roli Katji úplně nadchla. A já nikdy nezalitoval, že jsem ji obsadil. Role se zhostila naprosto skvěle. Tak úžasnou herečkou je proto, že se nebojí a je velmi zvídavá. Je ochotná vyzkoušet cokoli. Je také vysoce soustředěná. Jsem naprosto přesvědčen, že si hraní užívá i při těch nejnáročnějších scénách. Jsem si také jistý, že Diane předvedla tak unikátní výkon i proto, že jako hvězda mezinárodních rozměrů už dlouho čekala na velkou roli v německy mluveném filmu. Vyrůstala totiž v Hannoveru a považuje se za Němku. Moc si užívala, že může hrát v mateřském jazyce, protože na rozdíl od anglických či francouzských rolí se mohla v jazyce svého dětství vyjadřovat mnohem svobodněji. Všiml jsem si, že má velký smysl pro detail a okamžitě vycítí, když v nějaké scéně něco tak úplně nesedí. Proto jsem dal na radu, abych ji v takových případech poslouchal.
Jak pracujete s kameramanem Rainerem Klausmannem?
Naše dlouholetá spolupráce s Rainerem připomíná manželství. Naše komunikace na place se omezuje na občasné zamručení, jen výjimečně totiž potřebujeme o něčem diskutovat. Rainer mě vždycky motivuje k tomu, abych zkoušel nové věci, a nikdy by mi nestál v cestě. Reiner mě samozřejmě podporuje, ale vždy zahlásí červenou, když začnu ztrácet ze zřetele původní cíle nebo když se na něčem zaseknu. Řekne mi na rovinu, když něco považuje za směšné nebo když nerozumí mým záměrům s nějakým záběrem, nebo mě obviní, že něco dělám jen proto, že to dobře vypadá.
Povězte nám něco o spolupráci s Joshem Hommem z rockové skupiny Queens.
Když jsem psal scénář, hodně jsem Queens of the Stone Age poslouchal. Mají takové fatalistické písně a přišlo mi, že fatalismus je pro tento film ten správný přístup. Sestavil jsem pro postavu Katji seznam s písničkami od Queens of the Stone Age a poprosil kolegyni, která měla hudbu na starosti, aby k nim zajistila práva. Navrhla mi, abych skupinu rovnou oslovil. Podařilo se mi zkontaktovat zakladatele a hlavního vokalistu Joshe Hommeho. Prohlédl si nahrubo sestříhaný film a moc se mu líbil! Možná ho to zasáhlo na místě, odkud jeho písně vycházejí. I když měl plné ruce práce s dokončováním jejich alba, nabídku na spolupráci na filmu přijal. Měl na to jen krátkou dobu, ale i přesto se mu podařilo složit naprosto neuvěřitelnou hudbu. Je nezaměnitelná a smutná a krásná. Vždycky jsem chtěl natočit thriller nebo aspoň použít některé prvky tohoto žánru. Použití právě takové hudby tento rozměr filmu rozhodně dodalo.