ROZHOVOR • 13. 7. 2017

Rozhovor s Marine Vacth

François je vždycky za kamerou, doslova ponořený do scény spolu s herci. Intenzivně cítíme jeho přítomnost, je tam s námi fyzicky, bez jakýchkoli filtrů.

Jaké to je znovu pracovat s Françoisem Ozonem?
Po Jen 17 (Jeune et jolie, 2013) natočil François další filmy a já také. Taky se mi narodilo dítě. Představa, že spolu budeme točit další film, mě vzhledem k těmto zkušenostem nadchla. S přihlédnutím k povaze projektu se François potřeboval ujistit, že se nebojím a že jsem odhodlaná a připravená do toho jít. A já byla. Na naši předchozí práci jsem vzpomínala moc ráda. Natáčení Jen 17 mě vážně bavilo a Dvojitého milence jsem si užila ještě víc. Posunuli jsme vzájemné souznění a důvěru na další úroveň.

Jak jste se dostávala do postavy Chloé?
Nejdřív jsem si přečetla Françoisův scénář a pak román Joyce Carol Oates. François ho upravil hodně volně, takže jsem si tím doplnila celkový obrázek. Joyce Carol Oates má obrovský psychologický vhled do postavy Chloé a jejích očekávání směrem k Paulovi a Louisovi. Díky tomu jsem si ji dokázala lépe představit jako člověka z masa a krve.

Co vás na té roli přitahovalo?
Líbilo se mi, jak je komplexní, že se dá interpretovat mnoha různými způsoby, a já si tak mohla při hraní vyzkoušet řadu nových poloh. Chloé je opředená mnoha protiklady. Přitahoval mě její příběh a její rozpolcenost, i její křehkost a zranitelnost, díky nimž je při hledání své cesty tak dojemná.

Chloé je dvojitá, ale ne dvojaká…
Přesně tak. Nikdy není jednoznačná, ale přitom je stále otevřená. Je to zásadová žena. A za všech okolností je velice živá.

Nastudovávala jste si nějak téma dvojčat?
Ne. Spíš jsem se chtěla zaměřit na to, jak Chloé zkoumá samu sebe a na její nevysvětlitelný pocit, že je něco v nepořádku. Chloé k pravdě nedovedou encyklopedické znalosti. Musí zažít dualitu Paula a Louise, aby nakonec objevila, co se děje v jejím břiše. Nějakými rešeršemi bych se k tomu nedostala. Naopak by mi to bránilo vnímat okolnosti z její perspektivy. Ráda si hledám cestu k postavám intuitivně. François mi říkal o Příliš dokonalé podobě, ale já se rozhodla, že to nechci vidět. Věděla jsem, že Cronenbergův příběh se tomu jeho podobá, ale já nechtěla, aby mě to ovlivnilo.

Pomineme-li její neobvyklý stav, Chloé projevuje běžnou lidskou touhu vést dvojí život…
Chloé vede dvojí život, prožívá uspokojivý a nevázaný sex mimo svůj romantický vztah. Nemyslím si, že máme všichni stejnou touhu, ale potřeba představovat si věci paralelně s realitou je pravděpodobně docela univerzální. Každý, ať už ve vztahu, nebo ne, potřebuje vlastní svobodný prostor, svou tajnou zahradu.

Když Louis řekne Chloé, že by měla experimentovat právě s Paulem, máme chuť s ním souhlasit…
Ano a přesně v tu chvíli získává Chloé ve filmu nad Louisem navrch. Teď je to ona, kdo klade otázky. Jejich dynamika se převrátí a Chloé si začíná znovu přisvojovat svoji fantazii. Už není převálcovaná a pod palcem. Je aktivní a odhodlaná.

Milníky ve vývoji vaší postavy se odráží v konkrétních detailech: ve změnách v oblékání a účesu, v různých projevech její ženskosti…
Nebo v absenci ženskosti. Ženskost Chloé se vyvíjí postupně. Líbila se nám představa krátkého, chlapeckého sestřihu. François, kostýmní výtvarnice Pascaline Chavanne i já jsme chtěli, aby Chloé na začátku nosila spíše pohodlné oblečení, aby byla úplně obyčejná. 

Jak byste popsala přístup Françoise Ozona k vedení herců?
François toho na place moc nenamluví. Má přesnou představu, co chce, ale nechává i velkou volnost tomu, aby se věci vyvíjely samy. François je vždycky za kamerou, doslova ponořený do scény spolu s herci. Intenzivně cítíme jeho přítomnost, je tam s námi fyzicky, bez jakýchkoli filtrů.

Jaké to bylo pracovat s Jérémiem?
Okamžitě jsem se s ním při kamerových zkouškách cítila dobře. Bylo vidět, že má dost odvahy se do toho vrhnout po hlavě a užít si to. Pro film to bylo důležité, bylo totiž potřeba, abychom se přestali kontrolovat, odpoutali se, navzájem si důvěřovali a plně se ponořili do Françoisova světa. Jérémie je při hraní velkorysým partnerem. Je tam opravdu s vámi, je velmi nápomocný a ohleduplný. Cítila jsem, že je mi oporou. Byli jsme si velmi blízcí. A navzdory tématu jsme se moc nasmáli!

Řekněte nám něco o samotném natáčení. Nejdřív jsme natáčeli všechny scény s Paulem, pak scény s Louisem. 
Tím, že jsme nepřeskakovali mezi Paulem a Louisem, jsem se mohla pořádně soustředit na Chloin charakter a vybudovat si vztah k oběma mužům zvlášť. Podobně konstruktivní a formativní bylo natáčení psychiatrických sezení s Paulem v prvních natáčecích dnech. Položili jsme při tom užitečné základy, na nichž jsem mohla postavu Chloé postupně rozvíjet, a to i přes chaos v jejím životě.

S kým jste natáčela radši – s Paulem, nebo s Louisem?
S oběma! Chloé projevuje různé nálady podle toho, s kterým z mužů zrovna je. S Paulem se chová spořádaně a rezervovaně. S Louisem odhaluje, že dokáže být mnohem smělejší a provokativnější, i když se mu podvoluje. Dvojice Paul/Louis je hodně černobílá: jeden je hodný a ochranitelský, druhý je zlý a konfrontující. Přesto je možná Paul složitější než Louis. Během natáčení začali Jérémie a François vnášet do postavy Paula více nejednoznačností, než bylo původně ve scénáři, a při stříhání filmu je zdůraznili ještě víc, takže je Paul nakonec mnohem hůře čitelný.

Scény s Louisem jsou více snové. Přistupovala jste k nim odlišně?
Ne, vše jsem hrála přímočaře. Snažila jsem se vyjádřit Chloinu pravdu a navodit realismus každé situace, i když jsem při tom nepřestávala zohledňovat komplexnost jejího charakteru.

Jak jste na film reagovala, když jste ho viděla hotový?
Film jsem objevovala prostřednictvím Françoisovy režie, která byla velmi působivá. Teď mě hodně zajímá, jak na film budou reagovat diváci, kteří neznají původní příběh.

Zpět
Rozhovor s Marine Vacth
Menu Nahoru

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím