ROZHOVOR • 13. 7. 2017

Rozhovor s Jérémiem Renierem

François s námi vše prožíval. Vytvořili jsme spolehlivou pracovní trojici, všechno jsme spolu sdíleli.

Jaké bylo vrátit se po společném natáčení Zamilovaných vrahů (Les Amants criminels, 1999) a Profesionální manželky (Potiche, 2010) znovu ke spolupráci s Françoisem Ozonem?
Když po mně François chtěl, abych si přečetl scénář k Dvojitému milenci, chystal jsem se zrovna režírovat vlastní film a neměl jsem moc chuť sám hrát. Ale scénář mě nadchl a stejně tak i vyhlídka točit erotický thriller. Představa role dvojčat mě bavila. Také mě lákalo pracovat znovu s Françoisem. Znám ho už dvacet let a vždy jsem s ním rád točil. Jeho filmy jsou možná tísnivé, ale atmosféra na place je jako závan čerstvého vánku.

Všiml jste si, že by nějak změnil svůj styl práce?
François je efektivní a náročný. Ví, jak při práci na ostatní zatlačit, ale jak stárne, je čím dál mírnější a dobrosrdečný. Také záleží na filmu. V Profesionální manželce hrálo hodně herců a hvězd. Ve Dvojitém milenci jsme byli jen já a Marine proti mně, z čehož nevyhnutelně vyplývá jiný, mnohem intimnější způsob práce. Úplně jsem zapomněl, jaké to je pracovat s někým, kdo vás i sám točí, kdo se dívá zpoza kamery. Vytváří to silné pouto, snadno se tomu odevzdáte, protože se neobáváte, jak vás ostatní uvidí. François s námi vše prožíval. Vytvořili jsme spolehlivou pracovní trojici, všechno jsme spolu sdíleli.

Co vás na roli dvojčat bavilo?
Když hrajete dvojče, kladete si otázku, jaké to asi je mít neustále proti sobě zrcadlo. Jak se k němu stavíte? Co vám odráží o tom, kdo jste, nebo nejste? Znám řadu dvojčat a přijde mi, že jedno z nich je vždy uvědomělejší. Mít dvojče zdůrazňuje sourozeneckou dynamiku. Nevyhnete se srovnávání, to je zkrátka lidské. I vaši rodiče a všichni kolem to dělají. Legrační je, že jsem v té době právě dokončil vlastní film, který byl o dvou sestrách. A režíroval jsem ho spolu se svým bratrem! To téma mi je opravdu blízké.

Jak jste se s těmi dvěma rolemi vypořádal?
Nejprve jsme natáčeli scény s Paulem, pak scény s Louisem. To bylo skvělé, pomohlo mi to se vcítit do každého z nich zvlášť. Ovlivnilo to také naše rozhovory s Marine mimo kameru. Na začátku natáčení občas říkala: „Paul je strašně nudný, už se nemůžu dočkat Louise!“ Ale nakonec si přála, aby se vrátil: „Paul mi tak chybí!“ Nejtěžší pro mě bylo, abych zůstal věrohodný jako Paul i jako Louis a přitom nechal divákům dostatečný prostor pro různé interpretace. Lže Paul Chloé? Spřáhnul se se svým dvojčetem Louisem? Ví, co Chloé s Louisem dělá? Jsou Paul a Louis opravdu dvě různé osoby? Paul a Louis jsou různě citliví a mají různé neurózy, ale podle mě mají oba co skrývat, především před Chloé.

Louisova osobnost a role v příběhu vás určitě přiměla se nad ním hodně zamýšlet…
Louis se nehrál snadno. Jak se vyhnout přehrávání, přehánění jeho přezíravosti a arogance? Nesměl jsem z něj udělat karikaturu. Svěřil jsem se v tom do Françoisových rukou. Nakonec se ukáže, že Paul je mnohem složitější než Louis. Nebo přinejmenším, že jeho vztah k Chloé je mnohem hůře uchopitelný. Není sice pokrytec, ale i Paul hraje hru. Všichni máme různé stránky, které více či méně ovládáme podle toho, s kým zrovna jsme.

Zdravotní stav Chloé ztělesňuje touhu řady z nás: vytvořit si jiný život.
Film je milostným příběhem, který klade otázky důležité pro všechny páry. Jak si představujeme své partnery? Co od nich očekáváme? Jak moc jsme ochotni akceptovat jejich tajemství? Nebo se naopak snažíme zjistit, co před námi skrývají? Film se také zabývá fantaziemi, které si někteří z nás připouští snadno a někteří obtížně, a také mírou sexuální svobody, kterou si s někým druhým dovolíme. Možná nemůžete mít všechno s jednou osobou. Neznamená to ovšem, že se musíte poohlédnout jinde. Jenže co si máte počít s frustracemi a touhami, když vás začnou ovládat? Když jsem si četl scénář, napadlo mě, že Paul a Louis dohromady představují pro ženu ideálního celistvého muže. Paul je pozorný, dobrý posluchač, jemný, je jistotou. Můžete se o něj opřít, je otcovskou figurou a intelektuál. Louis je víc animální, arogantní, násilnický, vzpurný, v sexu je dravější. Paul a Louis představují dva opačné mužské archetypy, ale oba svým způsobem odpovídají Chloiným legitimním touhám.

 

Jaká byla spolupráce s Marine Vacth?
S Marine jsme si sedli od prvního okamžiku. Naše napojení bylo prosté, pravdivé, byli jsme si vzájemnou oporou. Neměli jsme žádné filtry, byli jsme spontánní, nesnažili jsme se druhého trumfnout. Snažil jsem se tomu dát vše, aby se Marine se svou postavou a s emocemi mohla dostat co nejhlouběji. A ona pro mě dělala to samé. Pro celý tento film byla charakteristická velkorysost. Svým způsobem mě to vrátilo k atmosféře při natáčení Zamilovaných vrahů, které bylo také idylické.

Jak jste se vypořádal s erotickou stránkou filmu?
Nebylo snadné si poradit s problémy kolem nahoty a sexuality, ale s Marine jsme se navzájem podporovali. Došlo nám, že bude lepší, když budeme hrát až na dřeň, nebudeme se před sebou stydět a uvolníme se. Chtěl jsem, aby byly scény působivé, uvěřitelné a vzrušující. Doufal jsem, že lidmi otřesou, aniž by je šokovaly. Kvůli sexuální dominanci ve vztahu Louise a Chloé jsem se podíval na 50 odstínů šedi a znovu jsem se vrátil k 9 ½ Týdne, k filmu, který mezitím vyzrál, abych si nastudoval dvojakost postavy v podání Mickeyho Rourka, který je zvrhlý a zároveň něžný. Ženy láká do vztahu inteligentně. Chtěl jsem, aby byl Louis víc než jen chladný, drsný muž. Na perverzní hru musejí být dva. Proti vám musí být někdo, kdo ji přijme. Nejen v otázkách dominance, ale mezi Louisem a Chloé probíhá i mocenský boj. K posunu v něm dojde, když se Chloé rozhodne, že na něj přestane reagovat. Ukáže se, že Louise perverznosti až zas tak neberou. Chloé ho vyhodí ze sedla. Zamiluje se do ní a my cítíme, že se začíná hroutit. Ukáže se, že Louis je křehčí než Paul.

Jak jste reagoval, když jste film viděl?
Miluji estetiku Françoisových filmů a jeho břitký, téměř intelektuálně vizuální styl v tomto filmu obzvlášť zabírá. Možná je to i tím, že pracoval s novým kameramanem, Manuem Dacossem, také Belgičanem! François má talent na všechno a určitě by si mohl filmy i sám točit. Musíte být schopen se dostat na jeho úroveň, když naplňujete jeho vizi. Přišlo mi, že Manu a François jsou na sebe opravdu napojení a díky tomu mohl jít François ještě o něco dál. A to bylo zcela v duchu tohoto filmu.

Zpět
Rozhovor s Jérémiem Renierem
Menu Nahoru

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím