Jsem přesvědčený, že ty nejsilnější filmové záběry, které vám utkví nejdéle, jsou ty, které nevidíte.
Nápad na tento film mi vnukla situace, když jsem se náhodou dostal ke skutečnému tísňovému volání od unesené ženy. Jela v autě, a protože seděla vedle únosce, musela mluvit v náznacích. Nejdřív mě zaujalo samotné napětí v tom telefonátu, jako kohokoli, kdo jej slyšel, ale pak jsem začal přemýšlet nad tím, co vlastně je na něm tak poutavé.
Podívejte se na ukázku z filmu
I když jsem slyšel jen zvukový záznam, živě jsem to viděl před očima. Viděl jsem tu ženu, auto, v němž seděla, silnici, kudy jela, a dokonce i únosce vedle ní. Pak mi došlo, že každý, kdo by ten telefonát slyšel, by si ho vizualizoval jinak: viděl by jinou ženu, jiného únosce atd.
Napadlo mě: Co kdybych využil tenhle námět mentální vizualizace ve filmu?
Mým cílem při tvorbě Tísňového volání bylo vytvořit napínavý thriller postavený na hlavní postavě, ale ještě k tomu jsem chtěl, aby si každý divák z jeho sledování odnesl svůj vlastní jedinečný zážitek.