27. 3. 2018
O Velikonocích přijde do kin zbrusu nová verze Mozartovy komické opery Così fan tutte, která v Metropolitní opeře odpremiérovala pod vedením režiséra Phelima McDermotta. Příběh pokoušené věrnosti přenáší do poloviny 20. století na Coney Island – přímo doprostřed karnevalového reje, kde nechybí polykači ohně, hadí žena nebo lamželezo. Inscenaci zdobí skvostné obsazení v čele s Adamem Plachetkou.
Roli cynického pokušitele dona Alfonsa ztvární Christopher Maltman a jeho sekundantku Despinu broadwayská megastar Kelli O’Hara. V roli Guglielma zazáří patron předchozí sezóny přenosů z Met, barytonista Adam Plachetka. Na strhující výlet do zábavního parku „Zahrady rozkoší“ se díky přímému přenosu z Met mohou už v sobotu 31. března těšit i diváci 25 kin v českých a moravských městech.
Met byla při premiéře zbrusu nové Così fan tutte pod nemalým tlakem. Napjatě očekávaná inscenace Phelima McDermotta nahrazuje idylickou produkci z roku 1996, kterou tu premiérově dirigoval mozartovský specialista James Levine. S ním však operní dům začátkem března rozvázal dlouholetou spolupráci a slavný dirigent, propuštěný na základě interního vyšetřovaní jeho „sexuálně obtěžujícího chování“, následně oznámil žalobu, v níž požaduje od Met horentní odškodné.
Už první reakce ale ukazují, že přinejmenším na scéně zvládla Met rozchod se svou někdejší oporou na výtečnou. Zatímco Financial Times mluví o vizuálně ohromujícím zážitku a večeru plném „nakažlivé zábavy“, The New York Times hodnotí inscenaci jako jednoduše podmanivou. McDermottova režie je podle listu „pestrá, nápaditá, občas hýřivá, občas až surreálná“, také však nabízí přesvědčivé řešení stěžejního problému Da Ponteho libreta: jak mohly dvě odhodlaně oddané snoubenky nerozpoznat v nových nápadnících vlastní snoubence?
V kulisách zábavního parku evokujícího Coney Island, ve kterém přestávají platit každodenní pravidla, je taková mýlka uvěřitelnější než kde jinde. Scéně Toma Pye dominuje obří ruské kolo a Met neváhala angažovat plný tucet artistů a kejklířů, kteří ještě posilují autenticitu celého podniku.
Skutečnou atrakcí inscenace je ale obsazení všech hlavních partů pod taktovkou Davida Robertsona. V roli realistické pokojské Despiny září držitelka Tony Awards, podle The New York Times „nádherná Kelli O’Hara, která do představení vnesla vytříbený dramatický instinkt a překrásný soprán“. Úlohy hybatele zápletky dona Alfonsa se zhostil barytonista Christopher Maltman, jehož výkon hodnotí stejný list jako vynikající.
Amanda Majeski jako Fiordiligi a Serena Malfi jako Dorabella pak představují sestry, jejichž loajalita je Alfonsem (ale i oběma snoubenci, jinak vojenskými důstojníky) podrobena náročnému testu. The Wall Street Journal vyzdvihuje způsob, jakým obě pěvkyně přesně zrcadlí esenci své role – zářivý soprán Amandy Majeski odráží nevinnost Fiordiligi, kdežto plný mezzosoprán Sereny Malfi postihuje dobrodružnější povahu Dorabelly – a všímá si toho, že oba hlasy dokonale souzní. Naprosté superlativy potom Majeski od deníku obdržela za výkon v árii Per pietà, ben mio, perdona, kterou list přímo označil za „mistrovské dílo...se zábleskem génia“.
Pochvalných kritik se dostává také českému basbarytonistovi Adamu Plachetkovi a tenoristovi Benu Blissovi za role kumpánů a snoubenců, kteří přistoupili na povážlivou sázku dona Alfonsa, aby posléze trnuli nad věrností svých vyvolených. Blissův „sladký, vznášející se tenor ztělesnil pozoruhodně sympatického Ferranda“, konstatuje Wall Street Journal, zatímco Adam Plachetka vytvořil podle téhož deníku „působivého Guglielma“. New York Times vyzdvihly jeho „silný a pyšný“ projev.