„Pálili jsme na sebe jednu ránu za druhou...“

"V létě 2010 jsem se přihlásil na tréninkové setkání pořádané jistou mírovou organizací pro válečné veterány z bývalé Jugoslávie. Původně jsem si tam chtěl udělat rešerši ke krátkému dokumentárnímu filmu. Sám jsem byl vojákem v bosenské válce a myslel jsem si, že podobný workshop mi pomůže se do tématu co nejlépe ponořit. To byl hlavní důvod, proč jsem se do workshopu zapsal. Navíc jsem byl přesvědčený, že už jsem své vlastní zážitky z války nechal dávno za sebou, měl jsem je za uzavřenou kapitolu.

Ale ten workshop mě úplně dostal. Seděl jsem tam s lidmi, kteří na sebe doslova pálili jednu ránu za druhou, tedy přesněji my jsme je na sebe navzájem pálili. Bylo tam napětí, jistě, ale přes počáteční atmosféru nedůvěry a nesouladu jsme si nakonec vybudovali nebývalý vztah plný porozumění a soucítění.

Na základě emočního napětí, neobvyklé dynamiky v komunikaci a také katarze, které jsem na workshopu zažil, jsem se rozhodl, že na toto téma natočím celovečerní hraný film."