PR • 25. 9. 2018
Lars von Trier se během psaní scénáře filmu Jack staví dům, který v kinech můžete vidět od 4. října, inspiroval díly velkých osobností napříč stoletími. Některé odkazy jsou na první pohled patrné, jiné vyniknou až při podrobnějším zkoumání. Přečtěte si přehled nejzásadnějších umělců, jejichž vlivu si ve filmu můžete všimnout.
DANTE ALIGHIERI (1265–1321)
Zásadní inspirací pro Triera bylo dílo jednoho z nejvýznamnějších italských básníků a myslitelů Danta Alighieriho Božská komedie. Kniha je rozdělena do tří částí – Peklo, Očistec a Ráj – přičemž Jack vypráví svoji cestu právě do Pekla. Hlavní postavou Božské komedie je sám Dante a na jeho cestě ho provází básník Vergilius. Tak i Jacka na cestě peklem provádí Verge, který zároveň naslouchá všemu, co pouti předcházelo. Také v podobě filmového pekla se nechal Trier inspirovat Božskou komedií, respektive jejími ilustracemi z rukou největších mistrů výtvarného umění. Od Sandra Botticelliho, přes Gustava Doré, po Eugena Delacroix či Williama Blakea. Červenou kápi Danta najdete na všech barevných ilustracích.
HYERONYMUS BOSCH (1415–1516)
Trier připouští, že jeho filmy mají mnoho inspiračních zdrojů. Může jít třeba jen o detail obrazu nebo knihy, který se mu líbil, poznamenal si ho a následně ho přizpůsobil své myšlence. Tak je to třeba právě u nizozemského raně renesančního malíře Hyeronyma Bosche. Vybavíte si jeho asi nejslavnější dílo, triptych s názvem Zahrada pozemských rozkoší a postavy v „bublinách“?
ALFRED HITCHCOCK (1899–1980)
„Jack staví dům je můj nejvíc Hitchcockovský film. Obsahuje mnoho jeho elementů, například scénu na konci, kde se Jack drží nad propastí jen za své nehty. Hitchcock řekl, že v jednom svém filmu udělal chybu – když darebák visí ze sochy Svobody a drží se jen jednou rukou. Řekl, že by to musel být superhrdina, aby to zvládl, tedy někdo, komu přisuzujeme spíš kladné vlastnosti. Proto jsem do svého filmu dal něco podobného. Jack je darebák, ale zároveň hlavní postava. A zajímavá věc je, jak na to lidi reagují,“ popisuje svou inspiraci Hitchcockem Lars von Trier v rozhovoru s Peterem Schepelermem.
PATRICIA HIGHSMITH (1921–1995)
Americká spisovatelka, o jejíž titulech Lars von Trier prohlásil, že do nich byl vždycky bláznem, proslula svými psychologickými thrillery s násilnickým obsahem a prvky černého humoru. Hned její první román Cizinci ve vlaku zfilmoval režisér Alfred Hitchcock. Autorka vytvořila také postavu Toma Ripleyho, kterého ve filmových adaptacích Talentovaný pan Ripley ztvárnili Alain Delon a Matt Damon. Její osobnost vyvolávala kontroverze. Životopisci ji popsali jako velmi samotářskou, obsesivní, misantropickou, krutou, rasistickou a antisemitskou alkoholičku. Kvůli své sbírce povídek Little Tales of Misogyny byla rovněž obviněna z misogynie.
GLENN GOULD (1932–1982)
Kanadský klavírista, skladatel a publicista Glenn Gould byl jedním z nejvýznamnějších světových klavírních virtuózů 20. století. Souvislost mezi ním a postavou Jacka je ve filmu naznačená prostřednictvím střihu. Obdobně, jako je pro Jacka každá vražda uměleckým dílem a své dovednosti se snaží během let vybrousit k dokonalosti, učí se Gould v prostřizích na archivní videomateriály naučit hrát skladbu J. S. Bacha. Gould je Jackův hrdina, reprezentuje intelekt i umění.
BOB DYLAN (1941)
V roce 1965 vydal Bob Dylan píseň Subterranean Homesick Blues. Jedna z prvních nahrávek, na kterých Dylan vyměnil svůj charakteristický akustický zvuk za bicí a elektrické kytary, byla doprovozena krátkým filmem. Ikonický klip, na kterém Dylan stojí v zapadlé uličce a odhazuje čtvrtky se slovy a krátkými hesly, je považován za raného předchůdce hudebních videoklipů a měl obrovský dopad na popkulturu. Lars von Trier umístil do filmu přímočarou citaci, která se několikrát opakuje: Matt Dillon coby Jack stojí vedle své dodávky a v ruce drží ručně popsané cedule.
