V roli švadlenky Mimi se v čele plejády špičkových interpretů představí Sonja Jončeva, jež nedávno excelovala v Tosce, jejího milence básníka Rodolfa ztvární americký tenorista Michael Fabiano. Celé čtvrtstoletí v Met naopak nezazněla Rossiniho Semiramis a diváci tak budou mít možnost zhlédnout její premiéru v HD.
Sopranistka Angela Mead bude teprve šestou pěvkyní, která se na newyorské scéně představí v ústřední roli babylónské královny. Vzácnou příležitost vidět poslední Rossiniho italskou operu, mimo jiné s oslnivou Elizabeth DeShong v úloze velitele asyrského vojska Arsaceho, se pak díky přímému přenosu z Met mohou v sobotu 10. března těšit i diváci dvou tisícovek kinosálů v 73 zemích světa včetně 25 kin v českých a moravských městech.
Skvostná, famózní, nezapomenutelná – to jsou jen některé z přívlastků, s nimiž kritika obvykle spojuje Pucciniho Bohému v inscenaci Franka Zeffirelliho. Nestárnoucí podmanivost Bohémy však vždy závisí i na pěveckých výkonech, které milostný příběh s tragickým koncem vypráví. A právě to je další deviza inscenace, která se v sobotu bude hrát v Met.
Bulharská sopranistka Sonja Jončeva je podle New York Times „křehká, snivá, přesná Mimi“. Jončeva je ostatně první pěvkyní, která ztělesní v jediné sezóně přímých přenosů hned tři titulní role - diváci ji po Tosce a Bohémě uvidí i ve Verdiho Luise Millerové. Hrdinou večera je současně i Michael Fabiano jako zamilovaný básník Rodolfo. The Observer u mladého tenoristy oceňuje, že – na rozdíl od pěvců, kteří dokáží postihnout jen sladkou či sentimentální stránku opery – Fabiano svým projevem odhaluje samotné kořeny Pucciniho verismu, když v zoufalém Rodolfovi nachází také hněv nad krutou sociální nespravedlností. Fabiano s Jončevou jsou pro diváky přenosů navíc osvědčeným mileneckým párem – v minulé sezóně excelovali ve Verdiho v La traviatě.
Magnetem inscenace, která diváky okouzlí atmosférou Paříže 30. let 19. století, jsou i ostatní protagonisté. Zvlášť interakce mezi malířem Marcellem v podání barytonisty Lucase Meachema a koketní Musettou sopranistky Susanny Phillips mají mimořádnou jiskru a dodávají jejich vztahu na věrohodnosti. K zářným momentům inscenace přispívají i další „bohemové“, basista Matthew Rose jako Colline a barytonista Alexej Lavrov jako Schaunard, který krom přesvědčivého zpěvu vždy publikum pobaví i laškovnými pokusy o balet.
Mladý ansámbl vynikajících pěvců doplňuje v roli Alcindora Paul Plishka, zkušený basista, od jehož debutu v Met uplynulo neuvěřitelných 50 let, a Pucciniho partiturou provádí Marco Armiliato, jenž svou dirigentskou taktovkou zajišťuje dokonalou souhru mezi sólisty, sborem a orchestrem Met.
Podobně jako u Toscy, z jejíchž příprav Met koncem roku 2017 odvolala Jamese Levineho pro podezření ze sexuálního obtěžování, také nastudování Rossiniho Semiramis zasáhla nepříjemná kauza. Během lednových zkoušek si jeden ze sboristů stěžoval na „nevhodné chování“ Johna Copleyho a Met poté s předním britským režisérem bezodkladně rozvázala spolupráci. Vedení operní inscenace, která je považována za vrcholnou syntézu Rossiniho italského období, tak převzal americký režisér Ray Rallo.
Rossiniho Semiramis, jejíž libreto vznikalo na motivy stejnojmenné Voltairovy tragédie, přitom patří mezi výzvy z hlediska náročnosti pro orchestr a pěvce, také proto je spíše vzácným hostem operních scén. Důvěru pro obtížný titulní part Semiramis dostala pak jedna ze stálic Met posledních sezón, sopranistka Angela Mead, zatímco roli velitele asyrského vojska Arsaceho působivě ztvární mezzosopranistka Elizabeth DeShong. A portál Opera Wire se nad jejím výkonem doslova rozplývá chválou: „Od první do poslední noty postihla vokální linie dokonale. Její koloratura byla ryzí a čistá v každém okamžiku a stejně důkladně prociťovala výraz.“
Inscenaci Rossiniho Semiramide diriguje v Met mezinárodně uznávaný Maurizio Benini.