„Je to film o triumfu vulgárnosti,“ prohlásil italský režisér Paolo Sorrentino o svém nejnovějším snímku Oni a Silvio v časopise Vulture po mezinárodní premiéře na festivalu v Torontu (v Itálii byl film uvedený ve dvou částech už na jaře). Sorrentino, světově nejznámější jméno současné italské kinematografie, to přitom nemyslel jako odsudek na adresu Silvia Berlusconiho, italského premiéra, mediálního magnáta a podnikatele v realitách, neslavně proslulého sexuálními i finančními skandály, o němž snímek pojednává. Právě naopak. Pro Sorrentina je charakteristické hledání krásy v ošklivosti, v rozkladu, v povrchnosti. „Je třeba ukázat krásu vulgarity. Musí být krásná, jinak by nebyla tak populární,“ dodává režisér, kterého zajímají rozpory existence. Obzvlášť v kombinaci se slavnými a/nebo mocnými muži. Berlusconi je tak pro rodáka z Neapole ideální námět. Sorrentino na něj „trénoval“ svými třemi nejznámějšími filmy – Božským (2008), Velkou nádherou (2013) a Mládím (2015) – a seriálem pro HBO Mladý papež o nevyzpytatelném, megalomanském svatém octi s ďábelskou vizí.
Berlusconi, jenž změnil politiku v showbyznys a z prázdnoty udělal politický program, není první italský ministerský předseda, o němž Sorrentino natočil film. Božský je o nejdéle vládnoucím italském premiérovi Giuliovi Andreottim. Právě s Božským, který staví jako fantasticky barokní fresku, se naplno vynořil na mezinárodní scéně. Sorrentino debutoval v roce 2001 existenciální groteskou Přebytečný člověk metaforicky ovlivněnou jeho oblíbeným fotbalem. Jeho dva následující snímky – stylizovaná gangsterka o plynutí času Následky lásky (2004) a ironická romance Rodinný přítel (2006) – už soutěžily na festivalu v Cannes. Ale až Božský, v němž se potkalo stravující téma moci se Sorrentinovým eklektickým, opulentním stylem, rozkročeným mezi klasické a populární, rozjímavé a obžersky světské a plným ornamentů, závratné kamery a kontrastů, mu v Cannes vynesl Velkou cenu poroty a nominaci na Oscara. Toho získal o čtyři roky později za Velkou nádheru. Stárnoucí slavný muž, lev salonů v podání Sorrentinova dvorního herce Toniho Servilla v ní proplouvá Římem a životem plným povrchních, dekadentních potěšení, pod nimiž se skrývá nevyhnutelná konečnost a ponorný smutek lidské existence nahlodávané myšlenkami na to, co mohlo být, ale nebylo. I hrdinové Mládí (Michael Caine a Harvey Keitel) rozjímají v luxusním sanatoriu nad uplynulým časem. Berlusconimu je dvaaosmdesát. Ale podle všeho je tentokrát rozjímání to poslední, čemu se bude jeho filmová verze věnovat...
