Snímek si v hlavní soutěži na festivalu v Cannes pro svou odvážnost a četnost erotických scén vysloužil bouřlivé reakce diváků i kritiků. Byl uveden také na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.
Zdokumentovaný soudní proces
Film je adaptací knihy Immodest Acts: The Life of a Lesbian Nun in Renaissance Italy autorky Judith C. Brown. Ta objevila záznamy soudního procesu s Benedettou Carlini náhodou při procházení archivů. „V dějinách křesťanství nejsou známy žádné jiné procesy s lesbami. Také mě zarazilo, jak přesně je v procesu i v knize popsaná sexualita. V původním dokumentu byl soudní úředník tak šokován sexuálními detaily, které popisuje Bartolomea, jeptiška, která spala s Benedettou, že ani nemohl pořádně zapisovat!“ říká k inspiraci pro film Paul Verhoeven.
Mysticismus, erotika a politikaření
Benedetta byla žena, které se v 17. století podařilo získat skutečnou moc, a to jak v jejím theatinském ženském klášteře, tak ve městě, kde působila, v Pescii. Benedetta byla známá jako světice i jako abatyše kláštera. Mocenského postavení dosáhla díky svému talentu, vizím, manipulacím, lžím a kreativitě. „Bez ohledu na prostředky se jí to podařilo ve společnosti a v době zcela ovládané muži. Ženy nebyly ničím, jen nástrojem mužského sexuálního uspokojení a rozmnožování. Neměly žádné mocenské postavení,“ dodává Paul Verhoeven.
Bouřlivé reakce
Benedetta se hned po svém uvedení v hlavní soutěži na filmovém festivalu v Cannes setkala s pětiminutovým potleskem vestoje i s bouřlivými či pohoršenými reakcemi na nahotu a otevřenost sexuálních scén. Scéna, ve které Benedetta s Bartolomeou použijí upravenou sošku Panny Marie jako erotickou pomůcku, dokonce vyvolala obvinění z rouhačství. To Verhoeven na tiskové konferenci v Cannes kategoricky odmítl a k nahotě dodal: „Obecně platí, že když mají lidé sex, svlékají se. Ohromuje mě, že chceme zavírat oči před realitou.“ Americkou premiéru na filmovém festivalu v New Yorku provázel protest skupiny katolíku. V Rusku film dokonce nebude vůbec uveden.