31. 10. 2019

Druhá mafiánská válka

„Dokud jsme pašovali cigarety, šlo všechno dobře. Pak přišel heroin a peníze jim zatemnily hlavu.“ Salvatore "Totuccio" Contorno u soudu v Palermu, rok 1986

První zrádce

Zobrazit více

V kinech

Hraje 42 kin

Zobrazit program

Trailer

Přehrát

Pozadí příběhu filmu První zrádce

Palermo v 80. letech – světové město heroinu
Na začátku 80. let to v sicilské mafii vřelo. V předchozí dekádě došlo k prudkému rozvoji obchodu s drogami na trase Palermo – New York. Z asijského morfia se v tajných laboratořích vyrábělo obrovské množství heroinu. Ten následně putoval přes Atlantik do rukou newyorských rodin sicilského původu, které se staraly o jeho distribuci na americkém trhu. Palermo se stalo hlavním světovým městem heroinu a mafie měla nesmírné zisky. Některým však jejich moc a peníze nestačily. Cítili příležitost a chtěli stále víc. Mezi nimi vynikal klan corleonesi a jeho šéf Salvatore „Toto“ Riina, proslulý svou mimořádnou krutostí. Když v roce 1980 selhal pokus rozdělit si zisky domluvou, začalo se schylovat k brutálnímu konfliktu.

Nemilosrdný Toto Riina a rozkol uvnitř Cosa Nostry
Mafie byla vždy zločineckou organizací. Zároveň však měla svůj „kód cti“, kterého se poměrně přísně držela: žádné vraždy žen a dětí, minimum civilních obětí. Téměř 80 let nezabila mafie žádného politika či soudce. Riina si však s těmito pravidly hlavu nelámal. S bossy některých klanů uzavíral tajné dohody, jiné vraždil. 13letého syna jednoho ze svých rivalů nechal unést, uškrtit a rozpustit v kyselině – jako varování. Když na jaře 1981 zorganizoval vraždu dvou mocných protivníků, Druhá mafiánská válka propukla naplno. Zatímco umíraly celé rodiny, Riina svou zlobu obrátil také proti veřejným činitelům. Nechal zabít policejního generála, který mafii vyhlásil válku. O život přicházeli politici, kteří se nenechali korumpovat, včetně prezidenta Sicílie Piersantiho Mattarelly. Veřejnost měl zastrašit bombový útok na vlak o Vánocích 1984. Jak později u soudu uvedl jeden ze svědků, „kdo se nepřizpůsobil, zemřel.“ To pobuřovalo velkou část mafie, která teror neschvalovala a snažila se chránit svůj vliv i letitá pravidla fungování Cosa Nostry. Proti corleonským a jejich spojencům měli však odpůrci malou šanci. Za dva roky války zaplatilo životem více než 1000 Siciliánů. Ani útěk nestačil. Riina se protivníkům mstil na příbuzných „do dvacátého kolene“. Neváhal organizovat jejich pronásledování po celé Evropě, Jižní Americe i USA.

Všichni proti všem a marné snahy policie
Situace byla mimořádně nepřehledná. Mafiánské rodiny důsledně dodržovaly mlčenlivost, kterou dle tradice považovaly za nejvyšší ctnost. Některé z nich přesto žily poměrně veřejným životem. Ne tak corleonští. Většina z Riinových „vojáků“ svého bosse v životě neviděla. Stejně jako další mocní členové klanu se Toto Riina skrýval, vše podstatné organizoval z ústraní. Bossové klanů, kteří s corleonskými začali spolupracovat, o spojenectví neříkali dalším rodinám a naoko s ostatními stále udržovali přátelské styky. Členové mafie nevěděli, komu můžou věřit. Mnozí z nich chápali motivy a spojenectví aktérů velkého krveprolití stejně málo, jako zmatené a zaskočené úřady. Policejní teorie se jedna po druhé vyvracely, když mafie postupně zlikvidovala několik mocných bossů, které policie považovala za možné strůjce násilí. Polovinu politiků a policie ovládala mafie a druhá polovina byla bezradná.

Tommaso Buscetta – muž, který vše změnil
Skutečný průlom přinesl až Tommaso Buscetta, mafián, který nikdy nechtěl být bossem. Díky svému osobnímu kouzlu, inteligenci a kontaktům však měl velký vliv. Buscetta považoval chamtivého a bestiálního Riinu za zrádce principů a ideálů „staré“ Cosa Nostry a opovrhoval jím. Do války klanů se nechtěl nechat zatáhnout a uprchl do Brazílie s třetí manželkou a třemi nejmladšími ze svých osmi dětí. Zatímco byl pryč, Riina nechal zavraždit dva Buscettovy syny, bratra, zetě, švagra, čtyři synovce a celou řadu přátel a členů jeho širší rodiny. Buscetta, kterého v Brazílii hledala mafie i policie, ztratil veškeré iluze o mafii. Po svém zatčení se setkal s charizmatickým soudcem Giovannim Falconem a došel k dosud nevídanému rozhodnutí: porušit slib mlčenlivosti a vypovídat. Cosa Nostra byla do té doby tajemstvím opředená organizace, o jejíchž vnitřních principech a hierarchii nebylo známo téměř nic. Buscetta její fungování poprvé detailně popsal a následující měsíce změnily svět mafie navždy.

Maxiproces
Buscettova svědectví se stala stěžejními pro tzv. maxiproces, který se uskutečnil v Palermu v letech 1986 a 1987. Pro účely procesu byl přímo uvnitř palermské věznice vybudován speciální bunkr, který sloužil jako soudní síň. Místnost byla osmiúhelníkového tvaru a mohla pojmout stovky obžalovaných, obhájců, policistů, svědků i novinářů. Bezpečnostní opatření byla extrémní – místnost měla odolat i raketovým útokům. Kromě předsedajícího soudce Alfonsa Giordana se procesu účastnili další dva soudci, kteří byli připraveni Giordana nahradit v případě, že by byl zavražděn před vynesením rozsudků. Souzeno bylo 475 příslušníků mafie (z toho 119 na útěku), 338 bylo odsouzeno k celkem 2665 letům ve vězení – toto číslo nezahrnuje 19 doživotních trestů. Řada z těch, kteří byli souzeni na svobodě, se vynesení rozsudku nedožila. 114 obžalovaných bylo zproštěno viny, ale 18 z nich bylo následně zavražděno. Jedním z nich byl Antonino Ciulla, který byl zavražděn méně než hodinu po vynesení zprošťujícího rozsudku, když jel domů slavit své propuštění.

Zpět
Druhá mafiánská válka
Menu Nahoru

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím