ROZHOVOR S LINDOU JABLONSKOU  
   
Film Kupředu levá, Kupředu prává sleduje aktivity mladých komunistů
a konzervativců. Jak jste se dostala k takovému tématu?
V rámci studia na FAMU jsem natočila krátký film s mladými komunisty. Téma mi připadalo
zajímavé, chtěla jsem ho rozšířit a začala jsem hledat protipól, takže jsem logicky dospěla
k mladým konzervativcům. Lidi, o kterých jsme natáčeli, jsou v podobném věku jako je náš
štáb, jen o něco málo mladší. Připadalo mi zajímavé, že veškerý volný čas tráví na akcích
Komunistického svazu mládeže nebo Mladých konzervativců. Zároveň mohou jednou
– za pět deset let – stanout ve vyšší politice a možná budou rozhodovat o našich osudech.
Budeme je vídat v televizi a přemýšlet nad nimi jako nad současnými politiky…
 
Dokument jste natáčela v průběhu uplynulého roku, sledovala jste v něm
události kolem voleb do Poslanecké sněmovny?
Natáčet jsme začali 17. listopadu 2005,tedy na výročí, které každá ze skupin slaví po svém
a kde došlo zároveň k zajímavé konfrontaci, pokračovali jsme například přes 1. květen až
do června tohoto roku. Celý film volby provází, protože obě z těchto skupin podporují svou
mateřskou stranu, tedy KSČM a ODS. Ta podpora spočívá v tom, že se účastní různých
předvolebních meetingů, podpůrných akcí… Vyvrcholením našeho filmu jsou právě volby
do Poslanecké sněmovny, takže jsme sledovali také reakce našich hrdinů na volební výsledky.
 
Podobají se aktivity mladých v těchto dvou organizacích
nebo se nějak zásadné odlišují?
Já jsem ten film zamýšlela s tím, že budu hledat společné body mezi jejich politickými
aktivitami i osobními příběhy. Ti lidé se pravidelně scházejí,organizují různé akce,
zúčastňují se předvolebních agitací a v organizaci často nachází nejlepší přátele i partnery…
To je stejné. Na první pohled jsou tam však jasné velké rozdíly. Mladí komunisté kouří
zásadně Startky, kouřit Marlbora je pro ně příliš americké. Jejich pokoje zdobí Che Guevara
a Lenin, v pokoji konzervativců najdete Václava Klause nebo Margarette Thatcherovou.
Jasné rozdíly jsou patrné při pohledu do knihovny - Stalin a Lenin versus Hayek a Churchill.
Mladí konzervativci pomalu nevyjdou bez kravaty a bez obleku, navzájem si často vykají,
komunisté se oslovují soudruzi, na oblečení nehledí… Většina konzervativců studuje práva
nebo politologii, cizí jazyky, mladí komunisté buď už pracují nebo studují především
humanitní obory. Na jedné straně mladá komunistka, která bydlí v 1+1 na sídlišti se svou
maminkou, na druhé straně kluk, jemuž rodiče koupili luxusní byt na Vyšehradě.
 
Mají tito lidé nějaké konkrétní vzory, ke kterým vzhlíží?
Mladí komunisté mají spoustu hrdinů, velmi populární je právě Che Guevara, Lenin a někdy
i kontroverzní Stalin. V české politice je to například Miroslav Grebeníček. Konzervativci si
cení mimo jiné George Bushe. U nás je konzervatismus poměrně mladý, takže zásadním
a největším vzorem je v české politice Václav Klaus. Také to, že se stal českým prezidentem
bylo pro ně určitě velkým zážitkem. Ani jedna skupina ale nemá v lásce například Václava
Havla a celou Stranu Zelených.
 
V dokumentu sledujete kromě událostí kolem obou skupin také šest
konkrétních hrdinů, co vás na nich zajímá?
Určitě motivace ke vstupu do takové organizace, rodinné zázemí, které mladé lidi do značné
míry formuje… Zaznamenali jsme několik druhů rodin, ze kterých naši hrdinové pochází.
V jednom případě je u mladého komunisty vidět jakási revolta,jeho rodiče jsou totiž pravicově
založení, maminka mladé komunistky je zas velice aktivní v politice, dokonce kandidovala do
Poslanecké sněmovny za KSČM. Podobně je tomu tak i u mladých konzervativců, kde máme
například jednoho člověka, jehož tatínek je známý advokát a syn pokračuje v jeho šlépějích,
jiný zase přemluvil svou padesátiletou matku, aby vstoupila do ODS. Zajímá nás
ale spousta dalších věcí…
 
Do jaké míry spolupracují tyto mládežnické organizace v rámci Evropy,
sledovali jste jejich aktivity za hranicemi České republiky?
Co se týče levicových mládežnických organizací spolupráce je obrovská. Zásadní rozdíl je
ale mezi našimi komunisty a těmi například z Francie, Dánska nebo Švédska. Vyjeli jsme
do Berlína na každoroční pochod k výročí zavraždění komunistů Rosy Luxemburg a Karla
Liebknechta, byli tam tisíce komunistů s rudými prapory, čeští členové KSM to ale zhodnotili
jako málo radikální a příliš poklidné. Raději vzpomínali na výlet na ruskou demonstraci, kde
lítaly dlažební kostky vzduchem. U mladých konzervativců vazby existují, ale nejsou tak silné.
Je to způsobené tím, že levice je v Evropě v opozici, takže drží více spolu. Možná je to
i důsledek toho, že mladí konzervativci jsou v Česku rozděleni na dva celkem
znepřátelené tábory.
 
Jakým divákům byste film Kupředu levá, Kupředu pravá doporučila?
Určitě bychom chtěli oslovit všechny lidi, které zajímá politika. ale vlastně nejen ty, protože
mladí lidé, kteří se objeví v našem filmu, budou možná jednou rozhodovat o životních
podmínkách každého z nás. Jeden z našich konzervativců byl letos na nevolitelném místě
kandidátky do Poslanecké sněmovny, asi tři z nich se objeví na kandidátkách do zastupitelstev.
Zároveň si myslím, že by tento dokument mohl být zajímavý pro mladé lidi, není totiž jenom
o politice. Točili jsme také o vztazích, radostech a snech, film zároveň ukazuje, že mladí lidé
stále hledají nějaký únik a společnost stejně smýšlejících kamarádů. Jeden mladý
komunista řekl, že KSM je pro něj takové akvárium v odporných vodách kapitalismu…