Po studium umění v Paříži se KIM Ki-duk vrátil do Koreje, kde začal kariéru jako scénárista a kde v roce 1996 debutoval jako režisér nízkorozpočtovým filmem nazvaným “The Crocodile”.
Od uvedení prvního filmu čeří hladiny filmové kritiky. Po každém uvedení nového filmu byl KIM Ki-duk hodnocen a probírán kritikou i publikem – pro jeho těžko stravitelné postavy, šokující obrazy a neslýchané myšlenky.
Postavy jeho filmů se pohybují na okraji společnosti a nejsou nikdy nikde vítány. I v takových extrémních podmínkách KIM Ki-duk vydoluje ze srdcí postav nevinnost – často až po groteskním a zákeřném boji. Jakmile byla jeho díla vybrána mezinárodními filmovými festivaly, jeho jméno najednou nabylo na hodnotě a širší veřejnost začala projevovat zájem.
Film “Bad guy” přitáhl do kin více než 700 000 diváků a režisér se díky popularitě ocitl o krůček blíž střednímu proudu. I další jeho filmy získaly mezinárodní uznání – “Samaritan girl”, který získal cenu za nejlepší režii na 54. ročníku MMF v Berlíně, nebo “3-IRON”, který získal cenu Leone d’Argento Award za nejlepší režii na 61. ročníku MFF v Benátkách.
“Režisér, jehož akreditace začíná u seržanta Korejského námořnictva a končí u malířství.”
“Téma příliš kruté na to, aby mohlo být povážováno za nekonvenční.”
“Fantazírování o realitě noční můry.”
“Režisér, který se nebojí kritiky, ale filmů bez života.”
Tyto věty částečně charakterizují režiséra KIM Ki-duka jako filmaře i člověka. Jeho osobitý umělecký styl míří vždy přímo na střed kontroverze. Někteří se do jeho filmů zamilují, jiní ne.
KIM Ki-duk však není zhýralý scénárista, jak se mnozí domnívají. Svým neobvyklým pohledem a neústupným zaměřením na obyčejný život se od ostatních odlišuje. Lidé ho považovali za krutého – kvůli vyzdvihování chladných, hrozných aspektů života namísto laskavých, krásných metafor. Přitom věří v lásku a život, stejně jako druzí. Stejně však před publikum doslova bouchne filmem o zem, a tím vyjadřuje otázku “Opravdu takhle lidé přemýšlejí?” Možná proto může připravit a natočit filmy bez zaváhání – je to režisér s osobitým autorským rukopisem, který se rozhodl sám najít odpovědi.
A protože jde o filmaře, který přiznává, že násilné a nemilosrdné chování je součástí života, který se odvažuje vyprávět o životě, který nikdy nikoho nezajímal…Věří v lásku, v život i v jejich pekelné aspekty, které nezmizí jen proto, že je budeme ignorovat.
Vykreslil jsem touhy a naděje samotářského starce prostřednictvím mladé dívky, kterou nikdy nedostane.
Namísto touhy a naděje v tom ale můžeme spatřovat přirozenou posedlost či orientační instinkt.
Všichni máme skryté touhy a naděje, které v dnešní době nemůžeme vyjádřit. Chtěl jsem ukázat jak ohavné, vznešené, krásné, smutné i šťastné mohou být, když je odhalíme. Stejně jako luk, I já chci až do smrti žít napnutý.
© 2005–2012 Aerofilms Webhosting: Dexus hosting Webdesign: Shortcat