Luk
Obsah

Po moři pluje bárka, vypadá jako malá tečka na hladině. K bárce je přivázán kus bílé látky, starý, se zapranými skvrnami. Bujaře se třepotá ve větru, podobný energickému šedesátiletému muži, majiteli bárky. Za starcovou bárkou je přivázána malá loďka. K té je přivázán kus barevné látky, který ve větru vlaje jemně jako mladá dívka. Na nejvyšším místě bárky je barevná pohovka. Na ní sedí několik rybářů a potěšeně rybaří. Na boku bárky je stará malba Buddhova obličeje a před ní do prostoru zavěšená houpačka…

Už deset let žije šestnáctiletá dívka se šedesátiletým mužem na bárce. Pomáhá mu, podává rybářům nápoje. Rybáři, co přijdou na bárku, se po ní lačně dívají a někdy jí rukou zajíždí pod šaty, a ona se jen nevinně usmívá. Když si však rybáři dovolí víc, starcovy šípy dívku chrání a rybáři ji nechají být. Stařec jim také na přání předpovídá budoucnost. Dívka si kolem zápěstí ováže bílou látku a začne se houpat na houpačce před obrazem Buddhy. Stařec z dálky natáhne luk a trefuje se těsně vedle dívky…a rybářům to přinese štěstí.

Dívka nevinně přijímá starcovy něžnosti, když jí připravuje snídani nebo když ji koupe. Když si však stařec všimne, jak dívka dospívá v ženu, vzbudí se v něm touha. V ložnici přeškrtává datum v kalendáři a přitom se podívá na nakreslené srdce a vedle něj nápis „svatba“, u data za několik měsíců. Za pár dní koupí na pevnině nové plastikové botky a uloží je do skříně, kde schovává několik dalších věcí na svatební obřad.

Jednoho dne stařec přivede na bárku novou skupinu rybářů a dívka nespouští oči z mladého studenta, který je mezi nimi. Když se student vyšplhá po žebříku na palubu, jejich oči se poprvé setkají a přeskočí mezi nimi jiskra. Nazítří je student smutný, že dívku musí opustit, a daruje jí svého discmana. Dívka přijímá a šťastně se usmívá, ale starcova tvář zkamení. Později stařec spatří dívku, jak si poslouchá hudbu, a hodí přehravač do moře. Když padne noc, stařec chce dívku vykoupat, ale ta má hlavu skloněnou a ani na něj nepohlédne. Všimne si, jak je náhle obezřetná a vzdálená, a najednou je velmi znepokojený a plný obav.

Za několik dní se student vrátí, aby se s dívkou setkal. Zamilovaně se na sebe dívají. V noci se dívka vplíží do kajuty pro hosty a student ji k sobě přitáhne a políbí. V tom se objeví stařec, nemilosrdně studenta vytáhne ven a vykáže ho z bárky. Student ještě starci říká, ať nevychovává dívku v izolaci, ale stařec ho neposlouchá.

Trýzněný stařec pohlédne na kalendář, vygumuje ho a pak roztrhá. Vidí na něm datum svatby a najednou se k něčemu rozhodne. Vyjde ven a všechny rybáře za pomoci svých šípů vyžene. Potom se vrátí do ložnice, oddělá vršek palandy a připojí ho ke spodní posteli. Dívka však zahlédne studenta, který se blíží na jiné loďce. Stařec ho nenechá vstoupit na palubu, ale dívka ho odstrčí a studentovi pomůže. Student starci ukáže zprávu o pohřešované dívce a řekne mu, že její skuteční rodiče po ní pátrají. Stařec na něj v zoufalství namíří šíp a natahuje tětivu, ale dívka se postaví šípu do cesty. Student starci říká, že dívku za úsvitu odvede. Smutný stařec neodpoví a jen tiše hraje na tětivu šípu. Potom jako náměsíčný uváže lano k dívčině loďce.

Na úsvitu student vezme dívku do její loďky a připraví se na odchod. Stařec si ale uváže lano kolem krku. Dívka se ohlédne na starcovu bárku a loďka pomalu odplouvá. Jak se vzdalují, lano se utahuje. Stařec se začíná škrtit. Jeho obličej zbrunátní. Dívčina loďka pluje ztěžka a tak se student pokusí zrychlit. Stařec je s lanem kolem krku vtažen do vody a je ve velkých bolestech. Dívka má divný pocit, že loďka pluje tak ztěžka. Všimne si lana a loďku otočí.

Starcovo tělo se třese, když bere do ruky nůž. Má strach, že zemře. Pak ale lano povolí a on se může znovu nadechnout. Dívka se vrací na jeho bárku, rozmotá lano kolem jeho krku a obejme ho. Z očí jí tečou slzy. Stařec se stydí za svůj strach ze smrti a schovává tvář mezi zábradlím. Student stojí bez pohnutí, poznává, že mezi těmi dvěma se děje něco výjimečného.

Dívka starce svlékne a vykoupe ho. Potom si oblékne svatební šaty i všechny doplňky a proběhne svatební obřad. Po svatbě spolu plují na dívčině loďce. Uprotřed moře stařec dívku pomalu svlékne, pak svlékne i sebe… Ale pouze ji obejme. Dívka se ani nepohne. Když dívka usne, stařec se na ni podívá, náhle se vrhne do moře a zmizí.

Dívčina loďka se sama od sebe vrací ke starcově bárce. Na ní čeká student, překvapený, že vidí dívčinu loďku. Jde se podívat. Dívka ve svém spánku vypadá krásně. Jako kdyby s větrem přivála i duše starce, pomalu začne dívku ovívat. Nadzvedne jí šaty, odhalí kůži, laská ji ve vlasech a po tváři. Dívka je větrem okouzlena, pomalu roznoží a začne dělat milostné pohyby. Potom pohne tělem tak, jako by na ní někdo ležel. Její paže jako by někoho objímaly. Zrychluje se jí dech. Překvapený student se k ní přiblíží a přitáhne se k ní. Sevře ho v objetí a tělem pohybuje, jako by se s ním milovala. Dosáhne bolestné extáze vyvrcholení a pak se její tělo ztiší. Student, stále ještě překvapený, se podívá na její bílé šaty a všude vidí krev.

Student nastartuje motor dívčiny loďky a veze ji ke břehu. Dívka je vzhůru a smutně se dívá za vzdalující se bárkou. Náhle motor starcovy bárky naskočí a ona se vydá za dívčinou loďkou. Když dopluje až k ní, zpomalí a zůstane loďce po boku. Jako by se loučila, pomalu se potápí do moře. Bílá vlajka je poslední, co je na hladině vidět. Dívka bílou látku přiváže ke své loďce odjíždějí pryč.

Fotogalerie filmu >

Korea, Japonsko 2005, 90 minut, 35mm, zvuk DD, 2 kopie, přístupnost 15 let, korejská verze s českými titulky, distributor Aerofilms s.r.o.

Premiéra 30. března 2006, konec monopolu: leden 2011.