Luk
O filmu

Luk je ničivý nástroj, díky jehož rychlosti lze kořist dohnat, a proto se používá především k lovu. Jeho vypnutý, pevný tvar z něj činí hrozivou zbraň; někdy také symbolizuje autoritářskou moc. Vypadá jednoduše, ale jeho síla se mění víc, než se může zdát. Závisí na způsobu, jakým se utáhne či povolí tětiva. Režisér KIM Ki-duk v tomto filmu nenahlíží „luk“ podle jeho slovníkové definice, ale spíše po svém parafrázuje jeho podstatu a rysy. Režisér dává „luku“ mnohočetný význam – vražedný nástroj sloužící k ochraně osobního světa před ohrožením zvenčí, hudební nástroj duchovního rituálu – jediné komunikace se světem, a velmi zvláštní prosředek šamanského předvídání budoucnosti. Film Luk má jedinečné zabarvení, ve kterém se okamžik v životě člověka zamíchá napínáním a povolováním tětivy luku.

Na širém moři bez hranic, na bárce, kam zřídka někdo zavítá,
tam žije stařec, se svým lukem, druhým já, a dívkou, kterou miluje.

Starcův luk
je ztělesněním síly chránit milovanou dívku před světem,
je konejšivou útěchou jeho mysli,
je hudbou, kterou hraje pro svou milovanou,
je tělesnou touhou po něčem, co jen on vlastnit chce,
napjatou žárlivostí na něco, co nikdy jeho nebude.

Proč jí na Luk?

„Filmem LUK Kim Ki-duk potvrzuje svou výjimečnou pozici nekompromisně originálního a vizionářského režiséra. Veliká výzva pro imaginaci každého diváka.“
Zuzana Pudilová, Aerofilms

Poznámky produkce

Příroda, široširá scéna

Celou scénou filmu Luk je moře, a na moři stará rybářská bárka.

Režisér KIM Ki-duk zvolil vody poblíž Fairy Rock u vesnice Euolwang na ostrově Youngjong v Incheonu jako hlavní scénu, která se nejlépe hodila k obrazům jeho filmu. Potom sehnal starou rybářskou bárku, na jejíž palubě ve filmu stařec a dívka žijí, a spustil ji na moře. Bárka byla příbytkem starce a dívky a vlastně jediným jevištěm příběhu. Režisér si tudíž dal záležet na tom, aby bárka zapadala do okolního prostředí. Díky tomuto záměru se publikum v Luku noří do nádherných, tajemných obrazů jasné azurové oblohy, nekonečného a hlubokého oceánu a staré bárky, na které se ve větru třepotají barevné vlajky a na jejímž boku je nakreslen majestátný obraz Buddhy.

17 dní vyčerpávajícího natáčení na moři

2. ledna 2005, uprostřed zimy a za silného větru a příboje, začalo hlavní natáčení filmu Luk. Následujících 17 dní režisér i štáb bez přestávky v tuhých mrazech natáčeli, se základnou na malé bárce, bez jídelny, bez pořádné toalety. Při natáčení se vyskytlo několik komplikací – v malé lodi se tísnil štáb padesáti lidí včetně technického vybavení a rekvizit. Natáčelo se neustále v neklidných vodách. Štáb se po celonočním natáčení probíjel tmavými vlnami ke břehu. Díky tomu a díky skutečnosti, že se nedaleko nacházela armádní základna, pro štáb platila přikázání, která se musela bezpodmínečně dodržovat – Budeš pečlivě střežit svoji pozici mezi tažnou lodí a starou bárkou. Budeš mít neustále oblečenou záchrannou vestu. Budeš spolupracovat s dohledem produkce, protože je možné, že se na nedaleké základně bude střílet.

Skryté klenoty „Luku“

Luk

Největším úskalím byl pro rekvizitáře samozřejmě luk. Je to název filmu, jeho mnohoznačný význam, a proto nejdůležitější předmět. Rekvizitář ho dal výhradně pro film . Režisér KIM Ki-duk ale sám koupil obyčejný luk. Na jeho konec přivázal barevné fábory, aby vylepšil jeho oprýskaný vzhled. Režisér ho také upravil tak, aby vypadal staře, ale pevně. Tak vznikla hlavní rekvizita.

Obraz Buddhy

Před hlavním natáčením zabral hodně času design rybářské bárky. Z obyčejné bárky se měla stát rybářská bašta na moři, z úzké kajuty místo, kde by se stařec a dívka navždy usadili. Pro scénu předvídání budoucnosti, kdy dívka sedí v houpačce před obrazem Buddhy, zatímco stařec vystřeluje šípy, které se zabodávájí těsně vedle ní do obrazu, režisér najal buddhistického umělce Jung Byung-gooka, aby vytvořil tradiční jihokorejský obraz Buddhy. Nebylo však snadné malovat Buddhu na vnější bok lodi, zavěšen na kývajícím se laně a v mrazu. Obraz ale postupně získal důstojných rozměrů, a když byl dokončen, stal se součástí nejpůsobivějších scén, které filmu dodaly jedinečnou, tajemnou atmosféru.

Hudba

Režisér KIM Ki-duk na scénář sám napsal poznámku: „Je to možné? Ohnutím luku změnit tón…“. Měl ten neuvěřitelný nápad použít luku i jako hudebního nástroje. Nehledě na skutečnost, zda bylo vůbec možné z luku vyloudit hudbu, se režisér rozhodl použít korejské housle, neboť hra na ně se podobá drnkání na tětivu luku.

Když režisér KIM Ki-duk náhodou uslyšel vystoupení Kang Eun-ila, hudba ho natolik zaujala, že se mu zdála jako složená jena jen pro Luk. Nakonec se v Luku použily KANG Eun-ilovy skladby „Zmizí“ a „Vznášení“. Když stařec hraje na svůj luk, publiku se z Kangovy hudby tají dech.

Obsah filmu >

Fotogalerie filmu >

Partneři filmu