Bezesné noci
Synopse
Úvodem
Dne 12. prosince 2000 devítičlenná Rada České televize odvolala tehdejšího generálního ředitele této veřejnoprávní instituce Mgr. Dušana Chmelíčka. Od tohoto okamžiku se nejen v této televizní stanici, ale potažmo v celé mediální i politické sféře začalo stupňovat napětí. Velká část novinářů ale i politiků již dlouho před tímto krokem nesměle kritizovala personální obsazení dozorčího orgánu ČT, především pak politickou nominaci jeho členů kopírující rozložení sil politických stran v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR zejména dle tehdejší tzv. “opoziční smlouvy”.
Již o pět dní později se v restauraci Vltava na Rašínově nábřeží zformovala velká skupina filmových a televizních tvůrců, ale i producentů, herců a spisovatelů do občanské iniciativy, kterou ve svém prvním prohlášení pojmenovali ČT-věc veřejná. Vyzvali ke stabilizaci situace v ČT a zároveň navrhli odvolání Rady ČT, zastavení výběrového řízení na nového ředitele a zahájení veřejné rozpravy o legislativních změnách.
Za dva dny se tři mluvčí této iniciativy (Rychlík, Müllerová, Kraus) a předseda televizních odborů (Dekoj) zúčastnili části jednání Rady – jejich vzájemné setkání však skončilo absolutním fiaskem. Ještě týž den členové Rady otevřeli 33 přihlášek do konkursu na ředitele a z tohoto počtu vybrali šest kandidátů (Drahoš, Fryčová, Hodač, Kosek, Mejstřík, Paluska). Následující den, 20. prosince, rezignoval na svou funkci člen Rady Miloš Rejchrt (nominovaný US-DEU), zbývající členové pohovořili se šesti kandidáty na ředitele a vzápětí (na návrh předsedy Rady Miroslava Mareše, ODS) zvolili novým generálním ředitelem ČT Jiřího (George) Hodače. Nikdo nehlasoval proti, Václav Erben (ČSSD) se zdržel.
Ještě týž večer se před hlavní zpravodajskou relací Události dohodli redaktoři, kteří měli právě směnu, že budou proti způsobu volby nového ředitele protestovat několikaminutovým titulkem přímo ve večerních zprávách. Tento krok vedl Radu k sepsání nočního “dodatečného prohlášení”, v němž zmíněný titulek označila jako přerušení vysílání, potažmo porušení paragrafu 2 zákona o České televizi a doporučila řediteli použít “veškeré právní kroky v této věci”.
Ředitel Hodač zůstal následující dva dny v klidu a snažil se převzít svou funkci, což pro něj (díky procedurálnímu pochybení ze strany Rady) nebylo nijak jednoduché. Také se snažil navázat kontakt zejména se zaměstnanci redakce zpravodajství, šéf odborů Dekoj ani mluvčí krizového štábu Komers s ním však (až na větu “My vás nerespektujeme”) nekomunikovali.
23. prosince ráno oslovil Hodač bývalou redaktorku Jednadvacítky Janu Bobošíkovou a nabídl jí funkci ředitelky zpravodajství. Její manžel, podnikatel Pavel Bobošík, se pak ujal tzv. krizového managementu. Večer se pak během Událostí objevily za dvěma redaktory čtoucími zprávy “známé osobnosti veřejného a kulturního života” s červenobílými stužkami na hrudi. Tyto stužky symbolizovaly podporu požadavků zaměstnanců České televize…
Průběh natáčení
23. prosince večer šel kameraman David Čálek vrátit jakousi technickou pomůcku do kamerového oddělení ČT (sídlí v suterénu redakce zpravodajství, tzv. budovy OTN) a ve vrátnici zaregistroval nebývalý ruch. Scházely se zde ony osobnosti, které se za pár minut objevily na obrazovce jako nezvyklé pozadí předvánočních zpráv (odtud také patrně pejorativní označení “betlém”). Čálek nelenil, zapnul kameru a na zbytek své kazety začal natáčet situaci na vrátnici, krátké výpovědi některých osobností, později celý průběh vysílání zpravodajské relace i následnou schůzku osobností s televizními pracovníky. Na této schůzce její hlavní aktéři již navrhovali nejrůznější akce, jimiž by se podpořil odpor zejména redakce zpravodajství vůči nově jmenovanému řediteli (zpívání koled před OTN, promítání zpráv na plátno, slogan “Za svobodu slova” atd.).
Na Štědrý den se sešlo několik desítek příznivců tohoto proudu před OTN, aby zjistili, že ochranka ČT dostala příkaz nepouštět nikoho do budovy a že do éteru vysílá ředitel Hodač úplně jinou verzi zpráv než jaká se line z monitoru na Kavčích Horách.
Kameraman (a zároveň i čerstvý student katedry dokumentu na FAMU) Čálek začal do zpravodajského velína chodit natáčet pravidelně a o pár dní později oslovil s nabídkou ke spolupráci na tomto tématu svého kamaráda, režiséra Radima Špačka.
Situace na Kavčích Horách se po určité době stabilizovala v tom smyslu, že redaktoři odmítali poslušnost nejen Hodačovi, ale i Bobošíkové, odmítli též opustit velín a nadále vyráběli své zpravodajské pořady pod vedením zástupce šéfredaktora Karla Nováka. Tyto relace však mohla sledovat zanedbatelná menšina diváků – jednalo se pouze o uživatele kabelové a satelitní sítě. Bobošíková začala stavět svůj vlastní tým ze zcela nových externích spolupracovníků s jejichž pomocí vyráběla vlastní zpravodajské relace. Hodač, coby statutární zástupce ČT, vydal pak příkaz Českým radiokomunikacím, aby před každými zprávami přepojily signál z Kavčích Hor na trasu stanice Nova, odkud vysílala své zpravodajství Bobošíková.
Po několika dnech ve velíně, kde se víceméně nic dramatického nedělo (vyjma několika návštěv Jany Bobošíkové s výpověďmi v ruce nebo Jiřího Hodače se skupinou bezradných policistů) nás napadlo, že natáčet něco, co natáčí ještě dalších deset kamer asi nebude přesně to, o co nám jde a rozhodli jsme se zkontaktovat se skupinou okolo Jany Bobošíkové. Po počátečních nezdarech, způsobených nijak překvapivou nedůvěrou, se nám to podařilo a začali jsme natáčet jak vzniká ono “alternativní zpravodajství” a rozhovory s lidmi, kteří jej připravovali.
Zároveň jsme ale (jako jediní) měli s kamerou přístup na tajná jednání jádra občanské iniciativy, které v Divadle Na zábradlí připravovalo akce proti novému vedení ČT, různá prohlášení, demonstrace, stávku a někteří členové komentovali zákulisní jednání s předními politiky.
Současně jsme se snažili vyzpovídat i osoby, které se dění přímo neúčastnily, ačkoli byly také jeho aktéry – bývalého šéfa ČT Ivo Mathé a členky Rady ČT Janu Dědečkovou a Marcellu Marboe-Hrabincovou. (Pro úplnost dodávám, že naprosto ztroskotala jakákoli snaha o rozhovor s panem Hodačem a ředitelem TV NOVA Vladimírem Železným.)
Vývoj událostí nás doslova pohltil a natáčeli jsme všechno možné ve dne v noci. David Čálek po celou dobu natáčel na svou vlastní kameru a za své peníze nakupoval i digitální kazety. Téměř na půlku natáčení se nám podařilo přemluvit několik spolužáků z katedry zvuku, aby nám bez nároku na honorář pomohli dokument profesionálně zvukově nasnímat (jinak jsme byli nuceni natáčet na tzv. “ruchák”). Natáčeli jsme od 23. prosince 2000 do 21. ledna 2001, dne, kdy po jmenování Jiřího Balvína prozatímním ředitelem ČT rozvázala s touto institucí pracovní poměr Jana Bobošíková a uspořádala tiskovou konferenci v hotelu Panorama.
V tomto okamžiku, kdy bylo jasné, že situace se bude spíše stabilizovat, jsme začali natočený materiál prohlížet a třídit. Zjistili jsme, že máme 60 hodin materiálu a začala lopotná práce ve střižně.
Během necelých dvou let jsme z hrubého materiálu vypreparovali 4 hodiny, jež se staly základem pro finální verzi dokumentu. Poté co jsme hodinovou verzi promítli v prosinci 2001 na besedě na Akademii věd ČR a devadesátiminutovou v říjnu 2002 na festivalu dokumentů v Jihlavě (vždy se značným ohlasem), jsme se rozhodli náš film dokončit definitivně.
Při střihu jsme záměrně rezignovali na chronologickou posloupnost dějů, coby určující osy dokumentu – daleko více možností nabízí spojování nejrůznějších situací k sobě dle jejich významu, stejně jako kontrastní propojení situací s výpověďmi některých účastníků a následného kontrapunktu s názory jejich protivníků. V dokumentu záměrně nezdůrazňujeme politické pozadí celé kauzy, zajímáme se hlavně o názorové postoje konkrétních postav (a jejich změny), protimluvy či absurdní názory a postoje zpovídaných a zejména též “postupy práce” – jak vzniká zpravodajství v nesourodém (a mnohdy amatérském) kolektivu pod vedením Jany Bobošíkové a jak se připravuje “revoluce” v kolektivu tzv. “politbyra”.
Nebylo mým cílem sestříhat z natočeného materiálu strhující zábavnou podívanou – jde mi spíš o jakousi charakterovou a sociologickou studii jednotlivých postav dějů, ale též například davu jako celku (viz Bobošíková a Zimová procházejí “uličkou hanby” před OTN, vystoupení Vladimíra Špidly na Václavském náměstí atd.). Zároveň bych rád, aby film mohl posloužit i jako “encyklopedie nepřípustného” – jakási analýza české mediální scény a archívem postojů či kroků jednotlivých osob a uskupení, což by mělo být odstrašujícím příkladem a zůstat napříště tabu.
„Nebylo mým cílem sestříhat z natočeného materiálu strhující zábavnou podívanou – jde mi spíš o jakousi charakterovou a sociologickou studii jednotlivých postav dějů, ale též například davu jako celku (viz Bobošíková a Zimová procházejí “uličkou hanby” před OTN, vystoupení Vladimíra Špidly na Václavském náměstí atd.). Zároveň bych rád, aby film mohl posloužit i jako “encyklopedie nepřípustného” – jakási analýza české mediální scény a archívem postojů či kroků jednotlivých osob a uskupení, což by mělo být odstrašujícím příkladem a zůstat napříště tabu.“
© 2005–2012 Aerofilms Webhosting: Dexus hosting Webdesign: Shortcat