Beastie Boys, 50 kamer a 40 tisíc očí
Synopse

Pár slov o produkci

Na svém vyprodaném koncertě 9. října 2004 v newyorské Madison Square Garden se proslaveným rapovým hvězdám Bestie Boys podařilo zásadně proměnit dosavadní způsob dokumentace koncertů – rozdali kamery fanouškům, aby oni sami natočili svůj vlastní „dokument“ o jejich koncertě. A padesát novopečených kameramanů zaznamenalo vystoupení Beastie Boys zcela neotřelým způsobem. Do záběrů se promítají jejich individuální postoje, takže konečný dokument zachycuje absolutní zážitek z koncertu Beastie Boys v jeho plném rozsahu – od pódia po zadní řady, od účinkujících po okouzlené diváky.

Výsledkem je BEASTIE BOYS, 50 KAMER A 40 TISÍC OČÍ – oslava hudby a filmu, ve které vystupují Mike D (Michael Diamond), Adrock (Adam Horovitz) a MCA (Adam Yauch) z Beastie Boys a další výjimeční hosté jako Mixmaster Mike, Keyboard Money Mark, Alfredo Ortiz a Doug E. Fresh. Film režíroval Yauch (pod pseudonymem Nathanial Hornblowér) a na místě kameramana se vystřídalo 50 nadšených fanoušků, kteří se chopili digitální kamery a originálním způsobem zachytili své dojmy z nabitého koncertu oblíbené kapely.

Beastie Boys jdou proti proudu již od poloviny osmdesátých let dvacátého století, kdy se stali slavnými. Tři bílí rapeři z New Yorku představili nový styl hip-hop rapu, když na hudební scénu vtrhli se svým albem License to Ill, které se tehdy stalo nejprodávanějším rapovým albem. Beastie Boys byli vždy otevření novým technologiím. V minulosti několikrát nabádali své fanoušky, aby si stahovali jejich MP3 skladby a vytvářeli své vlastní remixy známých i méně známých hitů. Spolupráce mezi fanoušky a kapelou se ještě více prohloubila poté, co Yauch na internetovém message boardu Beastie Boys zhlédl krátký záznam z jejich koncertu natočený jedním divákem. Inspiroval ho k tomu, že některé fanoušky pozval, aby se stali jejich stálými fotografy. Yauch vzpomíná: „Jednou večer, když jsme byli na turné, jsem si prohlížel náš message board (www.beastieboy­s.com/bbs/). Byl tam krátký, asi třicetivteřinový záznam, jak na začátku koncertu blbneme na pódiu. Byl natočený na mobilní telefon, takže měl špatné rozlišení jakoby stroboskopický efekt, což způsobila nízká frekvence. Vypadalo to ale skvěle. Líbilo se mi, jakého efektu dosáhl ten člověk tím, že telefon držel v ruce. Byla to věc nabitá živelnou energií. Napadlo mě, že by bylo zajímavé natočit tak celý koncert.“

Tři dny před koncertem v Madison Square Garden uveřejnili Beastie Boys na svých webových stránkách oznámení, kde vybízeli fanoušky, aby se zapsali jako „kameramani“. Jedinou podmínkou bylo zakoupení vstupenky na newyorský koncert. Beastie Boys chtěli kamerami pokrýt co nejvíce prostoru, proto je nakonec dobrovolníkům rozdali podle toho, kam měl který z nich zakoupenou vstupenku. Zbývalo jen rozdat stručné instrukce: „Jakmile na pódium vystoupí Beastie Boys, začněte točit. A nepřestávejte, dokud neskončí.“ Yauch záměrně omezil pravidla na minimum, aby tak nechal co největší prostor individuálnímu pojetí.

Před začátkem koncertu se dobrovolní „kameramani“ sešli, aby obdrželi snadno ovladatelné digitální kamery. Jeden z producentů filmu jim řekl, že doufá, že jsou z projektu stejně nadšení jako celá kapela. Svůj spontánní projev zakončil slovy: „Tohle jednou budete ukazovat vnoučatům a říkat: „Vidíte? Tohle jsem kurva točil já!“ čímž filmu mimoděk vymyslel jméno (použité v USA). „Kameramani“ se vydali na svá místa, rozesetá po celé Madison Square Garden, připravení točit to, co je bude zajímat. A zajímala je spousta věcí. Výsledkem byla pestrobarevná škála nejrůznějších záběrů: dlouhé záběry na Beastie Boys na pódiu, záběry na diváky tančící v uličkách, na skupinky kamarádů, kteří se výborně baví, na fanoušky, kteří si zpívají spolu s kapelou, atd. Jeden „kameraman“ nechal kameru zapnutou i při své cestě na pánskou toaletu, jiný ji zcela nepochopitelně úplně zapomněl zapnout, takže jediný záběr z celého koncertu tvoří testovací obrázek.

Když dobrovolníci po koncertě kamery odevzdali, Yauch byl materiálem nadšený. Byly to syrové a dynamické záběry, přesně takové, jak předpokládal. Každý „kameraman“ projektu přispěl odlišným pojetím a vlastní perspektivou. „Každý natáčel úplně jinak,“ vysvětluje Yauch. „Jednou je kamera statická, jindy je v rukou člověka, který celou dobu tancuje. Někteří „kameramani“ měli široké záběry, další se soustředili na detail, jiní točili hlavně obecenstvo. Několik málo lidí natáčelo celou dobu jen dění na pódiu. Každý točil to, co ho nejvíc zajímalo. Výsledek je parádní.“

Natočení hrubého materiálu však bylo pouze první fází celého projektu. Nejobtížnější část nastala při kompilaci záběrů z padesáti různých kamer. „Pořád jsme stříhali,“ vzpomíná Yauch. „Když máte tolik možností, ve skutečnosti to vaší práci ztěžuje, protože chcete využít každou z nich, abyste se přesvědčili, že nakonec vyberete tu nejlepší. Několik skladeb jsme nastříhali jen z DV kamer, což bylo velice jednoduché, protože jsme jich měli jenom pět. U většiny videí trvá fáze střihu jeden až tři týdny. Nám trval střih a post-produkce víc než rok.“

Zvuk, zásadní element každého hudebního filmu, je ostrý a čistý. „Nahrávali jsme na multitrack a na surround to zmixovali později,“ vysvětluje Yauch. Naproti tomu obraz je syrový a divoký. Yauch k tomu poznamenává: BEASTIE BOYS, 50 KAMER A 40 TISÍC OČÍ má několik pozitivních vlastností pirátského záznamu (zprostředkuje autentický prožitek z koncertu), ale nemá jeho negativa (špatnou kvalitu zvuku, záběry jen jediné kamery).“ Spontaneita a energie, které z filmu proudí, vytvářejí obrazovou poezii. Jeden z nejfilmovějších momentů nastává, když se záběry na Mikea D tančícího na pódiu prolínají se záběry na dívku v obecenstvu, která dělá úplně stejné pohyby.

Když na nedávném newyorském promítání zhlédli výslednou podobu filmu jeho „kameramani“, byli nadšení. „Téměř rok a půl strávili post-produkcí. Z materiálu, který jsme natočili, vytvořili úžasné dílo,“ nechal se slyšet jeden z fanoušků. „Prožíváte koncert z pohledu všech diváků, kteří se ho zúčastnili: od zaměstnanců v Madison Square Garden, přes lidi u stánku s občerstvením, až po kluka, který si musí nutně dojít na záchod. Je tam všechno. Tento film znamená zásadní změnu v tvorbě dokumentů o koncertech.“ Jiný fanoušek řekl: „Při sledování PARÁDY si naprosto přesně vybavíte, co jste při koncertu prožívali. Navíc zjistíte, co viděli diváci v jiných částech hlediště. Když vám oblíbená kapela nabídne účast na svém projektu, pro hudebního nadšence, jako jsem já, je to splněný sen.“ Jeden z diváků v publiku prohlásil: „Když jsou kamery mezi obecenstvem, a ne jen kolem pódia, výsledný filmový efekt je strhující… Dokonce lepší, než když jste tam byli.“

BEASTIE BOYS, 50 KAMER A 40 TISÍC OČÍ je naprosto ojedinělý dokument, který diváka strhne svou bezprostředností a nadšením. Nezaujme jen skalní fanoušky Beastie Boys, ale každého milovníka hudby.

Seznam skladeb:

• MMM intro
• Triple Trouble
• Sure Shot
• Root Down
• Hello Brooklyn
• Time To Get Ill
• All Lifestyles
• Pass The Mic
• Shake Your Rump
• MMM Interlude
• Sabrosa
• Ricky’s Theme
• Something’s Got To Give
• Open Letter To NYC
• Right Right Now Now
• Paul Revere
• Body Movin
• Three MC’s And One DJ
• Brass Monkey
• So What’cha Want
• Ch-Check It Out
• Intergalactic
• Gratitude
• Sabotage

Fotogalerie filmu >

Režisér svůj spontánní projev ke „kameramanům“ zakončil slovy: „Tohle jednou budete ukazovat vnoučatům a říkat: „Vidíte? Tohle jsem kurva točil já!““ čímž filmu mimoděk vymyslel jméno (použité v USA).