Imaginární lásky
Herci a Tvůrci

Xavier Dolan (režie)

Xavier Dolan se poprvé objevil na obrazovce, když mu byly čtyři roky. Účinkoval v sérii televizních reklam na známou farmaceutickou společnost. Pak si zahrál v mnoha filmech (J’en suis; La forteresse suspendue; Miroir d’été) a televizních seriálech (Omerta; L’or). Naposled jsme jej mohli vidět v kontroverzním snímku Pascala Laugiera Martyrs.

V květnu 2009 byl jeho debutový celovečerní snímek I Killed My Mother (J’ai tué ma mere) vybrán do sekce 41. Director’s Fortnight v Cannes, kde získal prakticky všechny ceny, které získat mohl - Prix Regard Jeune, cenu Art Cinema a Prix SACD. Tento film, který se dodnes promítá na festivalech, dále shrábl po celém světě přes dalších 30 cen. Také byl jedním z kanadských filmů, které soutěžily o nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film, a stejně tak i na cenu Cézar v téže kategorii. Ve svých 20 letech Xavier Dolan zastínil taková jména, jako jsou režiséři Lars Von Trier či Quentin Tarantin. Imaginární lásky jsou druhým celovečerním filmem Xaviera Dolana.

Francis Riverëkim

V přátelství stejně jako v lásce se bude vždycky hrát přesilovka, tak křehká a prchavá jako okolnosti, za kterých se hraje. A tam, kde má jeden převahu, druhý už podřazeně sklání hlavu.

Pojem „podřazenost“ a Francis Riverëkim jdou ruku v ruce. Diskrétní a mírný muž, který mluví málo, ale k věci, všechno směřuje k jasné zranitelnosti postavy, obalené stíny a něhou.

Ovšem zase... Miloučký doplněk Marie Camille není žádný bezzubý čoklík. Zatímco ji jednou rukou hladí ve chvíli, kdy odmítá pozvání do divadla a nechává ji rozhodnout se, jak naloží se svým volným časem, druhá ruka jí těsně poté uštědří pěknou facku:

„Kde jsi sakra byla?“ vybalí na Nicolase a Marii, sotva vejdou do kavárny, kde on zrovna večeří se svými přáteli. „Teď skončilo představení,“ odpoví mu Nicolas, který nemá tušení, jak se věci mají. „Jo tak představení... Já zapomněl,“ na to Francis.

Vlastně se dá říct, že tyto dva protiklady, které si očividně tak odporují, si jeden druhého zaslouží. Tak jak to je? Milují boje nebo bojují za lásku?

Monia Chokri (herečka)

Po dokončení studií na Conservatoire d’art dramatique de Montréal roku 2005 se Monia Chokri vrhla do několika divadelních projektů. Mimo jiné šlo například o L’évangile selon Salomé (Alexandre Marine); Ailleurs (Serge Mandeville); Chroniques (Emmanuel Schwartz); nebo Les mauvaises herbes (Benoît Vermeulen). Roku 2006 účinkovala ve hře Le songe de l’oncle (Igor Ovadis) a roku 2007 se objevila v představení „Le Diable en partage“ Fabrice Melquiota. Obě představení uvedla společnost Du Bunker Company, kterou herečka spoluzakládala.

Moniu také můžeme vidět na plátně v krátkém filmu Anne Émondové „Frédérique au centre“, a „Hier, demain, hier“ Xaviera Rondeau-Beauchesnea. Zahrála si také ve filmu „L’Âge des ténebres“ Denyse Arcanda.

Marie Camille

Jen výjimečně se stává, že Marii Camille sklouzne maska neurotičky a spatříme ji takovou, jaká skutečně je: mladá žena, která se vlastní vinou často ocitá sama, a která, stejně jako spousta jiných žen, kterým je přes dvacet, hledá lásku, i když v jejím případě je toto hledání okořeněno mnohem větším zoufalstvím a agresivitou.
Jak se tak vyrovnává se zásadním životním zlomem, Marie je pořád v zajetí naivní a panenské romantiky, která teď dostane pořádně zabrat. Navzdory své vrozené a už nyní aktivně využívané amorální sebestřednosti stále věří, že se jí splní nesplnitelné: sen, za kterým slepě jde, oblečená ve starých šatech, kouřící 60 cigaret denně, přičemž kašle na všechny a na všechno.

Marie je směsicí středověké a moderní ženy. Zosobňuje zchátralou eleganci let dávno minulých a přitom s umíněností sobě vlastní udržuje životní tempo neurotika, typického pro 21. století.

Jako vždy platí, že tisíciletí dokáží oddělit jeden silný milostný příběh od druhého, ale čas jako takový nikdy nepolepší ani lidi, ani příběhy. Čím více věcí se mění, tím více zůstávají takové, jaké vždycky byly.

Niels Schneider (herec)

Niels Schneider svou kariéru zahájil na filmovém plátně i v televizi zároveň. Na obrazovkách se objevil například v 15/LOVE; Canadian Case Files III; S.O.S.; a naposled ve Virginii.

Co se týče filmu, zahrál si v krátkých filmech jako například La Dame de Pique (C. Khoury); La neige cache l’ombre des figuiers (S. Najari); a Les chroniques de l’autre (S. Farkas Bolla).

Roku 2007 hrál Niels postavu Sachy v Tout est parfait, velmi silném snímku Yvese-Christiana Fourniera. Poté se objevil ve filmech A vos marques... Party ! 2 (F. D’Amours); 2 Frogs (D. Papineau); a J’ai tué ma mere (X. Dolan). Letos v létě můžeme Nielse vidět v debutovém snímku Michaëla Youna „Fatal“.

Nicolas M.

Co hledá typická budoucí milenka u objektu své touhy? Hlavně KRÁSU... protože láska nejprve udeří zcela potichu, když zrak bloudí z místa na místo, aby si nakonec zabral tvář budoucího mučitele jen pro sebe. Dalším předpokladem je TAJEMSTVÍ. Otevřený rozhovor a upřímné výlevy nikdy nevydají opojnou a lákavou vůni rizika. A kde chybí riziko, tam chybí adrenalin... toužící srdce se musí aspoň lehounce zachvět. A kde je tajemství, tam bude i NEJEDNOZNAČNOST, která vyzývá ke spekulacím a vysvětluje záhady vykukující zpoza hustého závoje, za kterým vyčkávají pravé úmysly toho druhého. Takže samotný objekt milenčiny touhy se vůbec neodhalí. Pro něj je právě zvědavost předpokladem k ulovení kýžené kořisti. Onen muž musí být navíc TAKTILNÍ, protože jeho budoucí milenku v nekonečném hledání nejrůznějších znamení nikdy nic neuspokojí víc, než fyzický kontakt. A ať už se jedná o sebenáhodnější dotek, fyzický kontakt nejpřesvědčivěji představuje lásku, protože zdánlivě poskytuje téměř úplnou – ač třeba prchavou - odpověď na palčivou otázku: „Cítí totéž, co já?“ A nakonec by onen milovaný měl být bytostí NEVĚDOMOU, kterýžto rys by mu měl umožnit hbitě, ale zároveň nevědomě odmítat projevené city. A po celou tu dobu, kdy milenec tvrdí, že je naprosto nevinen, sám sebe překvapuje efektivitou svých vlastních instinktivních strategií a kroků. Špetka LHOSTEJNOSTI poskytne odtažitost nutnou k tomu, aby si příliš nepřipouštěl muka nebo řekněme bič, který si na sebe upletl, a prosím – seznamte se s pěkným zmetkem, kterého byste nepřáli ani svému největšímu nepříteli. 

Je vám, doufám, jasné, že Nicholas M je mužem, ve kterém se všechny výše uvedené rysy snoubí. Nicholas M je tak kandidátem na titul Lamač srdcí par excellence.

■ režie Xavier Dolan
■ scénář Xavier Dolan
■ kamera Stéphanie Weber-Biron
■ střih Xavier Dolan
■ hrají Monia Chokri, Niels Schneider, Xavier Dolan, Anne Dorval, Anne- Élisabeth Bosse a další...