Imaginární lásky
Rozhovor

SLOVO REŽISÉRA

Původně tento film nebyl vůbec v plánu.

Vracel jsem se z výletu se svými dvěma přáteli Nielsem a Moniou. Na cestě jsme zažili několik hodně vypečených momentů, ať už šlo o chvíle strávené na vyprahlých pouštích nebo o setkání s podivnými tlouštíky. Jak jsme tak byli celou cestu zavření pohromadě v jednom autě, začaly z té intimity tryskat nápady na projekt, který by pojednával o milostném trojúhelníku. Právě během tohoto kerouakovského výletu jsem se dozvěděl, že mi zrušili natáčení filmu, které mělo začít v říjnu (důvodem byla – ach, jaké překvapení – časová a finanční tíseň). A tak se triumfální cestovatel vrátil domů s prázdnýma rukama.

Představa celoročního lenošení mě děsila. A aby toho nebylo málo, podzim v Montrealu se nesl ve znamení filmových natáčení, člověk potkával na každém kroku značky, které upozorňovaly, že se právě na tom kterém místě natáčí, takový prales značek nepamatuju. Nabyl jsem tehdy přesvědčení, že moje životní síla mě opouští a přede mnou není nic než tvůrčí stagnace, a ta hrůza mě přinutila upnout se na myšlenku, že si sám zadám smrtící termín, do kterého napíšu nějaký scénář.

Na začátku září jsem sedl na vlak a zamířil na mezinárodní filmový festival v Torontu. Tam, u tmavomodrých vod jezera Ontario, jsem si vytáhl svůj laptop a pustil se do psaní scénáře k filmu Imaginární lásky (Les Amours Imaginaires). Během festivalu a na zpáteční cestě vlakem jsem dopiloval poslední detaily. Do Montrealu jsem se vrátil s hotovým scénářem ke svému druhému celovečernímu filmu. Teď už chybělo jediné: sehnat 600 tisíc dolarů na natáčení. Brnkačka!

Obcházel jsem tatáž kolečka, klepal na tytéž dveře, u kterých jsem stál v dobách J’ai tué ma mere. Opět se ze mě stalo režisérské holátko, které marně žebrá u nařvaných machrů a pseudosvatoušků o to, aby mu pomohli splnit jeho velký sen. Naivně jsem věřil, že jasný třpyt mého vytouženého snu jako zázrakem otevře několik zabouchnutých dveří. I když mi bylo jasné, že každá vzedmutá vlna dřív nebo později splaskne, že můj prchavý úspěch se vytratí, stejně jsem chtěl z toho okamžiku vytřískat maximum, abych nakonec ty finance sehnal.

Ale nikdo nereagoval. Těch pár byznysmenů, co kývli, se do mého projektu nijak nehnalo. Nepsaný morální kód filmového světa jim pranic neříkal, zuby nehty se drželi své megalománie. Pak na stromech zhnědlo listí a já jsem zatoužil po jásavých barvách. Končil podzim. Netrpělivě jsem se vnořil do své skrovné pokladničky a za pomoci těch pár drobásků jsem svůj projekt rozjel, poháněn šíleným a hlubokým přesvědčením, že dříve nebo později se ke mně peníze přikutálí.

A jsem na políčku Start, brýden! Hned za úsvitu jsem vyskočil z postele, přičemž mě okamžitě zchladil nelítostný, nefalšovaný venkovský mráz a uprostřed hlubokých lesů v Lotbiniere jsme si nalili nechutnou kávu. Už to byl skoro na den přesně rok od chvíle, co jsme začali natáčet J’ai tué ma mere a já byl v sedmém nebi, když jsem si zase zařval: „Akce!“

V noci jsme se vraceli zpátky na ubytovnu. Šlo o postmoderní stavení, bývalou faru, kterou přestavěli na venkovský penzión. V duchu jsem si promítal náš první natáčecí den a začalo mi docházet, že tento film bude něco úplně jiného než J’ai tué ma mere. Nicméně jsem rozhodně nehodlal odložit ten svůj nabušený, vzrušený emocionální náboj, který se promítl v mém předchozím díle. Zároveň jsem tehdy ještě neučinil rozhodnutí ohledně toho, zda tento film bude navazovat na ten předchozí a tím pádem jsem si ani nepřipouštěl nějaké srovnávání těch dvou. Neměl jsem naprosto jasno v tom, že ten nový film postavím na úplně jiných základech než ten předchozí. Snad tehdy zasáhla nějaká vyšší moc nebo možná síla vůle, která vytryskla z kolektivního podvědomí, které se na place vytvořilo, v každém případě se mi podařilo vyhnout se nadbytečnosti a Imaginární lásky se prosadily díky tomu, že odhalily svůj vlastní a jedinečný hlas, barvy a duši.

Co se týče peněz, kde se vzaly tu se vzaly, těsně po začátku natáčení se objevili investoři ze soukromého sektoru (určitě mi je seslal anděl strážný). Ti byli naší spásou. Dostali jsme od nich všechno, co jsme potřebovali a z investorů se doslova stali hrdinové tohoto filmu.

Když se dnes ohlédnu za sebe, nestačím se divit, co všechno se událo a hlavně mě fascinuje způsob, jakým vesmírné síly přispěly k tomu, aby můj projekt nakonec skutečně vznikl. Teď vidím, že bych si nemohl přát lepší druhý film než Imaginární lásky. Zachumlaný do nepopsatelné radosti z dokončeného projektu už uvažuju nad tím, co bude dál. Umění vás nikdy nenechá dlouho lenošit. Musí se makat dál.

Xavier Dolan

Když se dnes ohlédnu za sebe, nestačím se divit, co všechno se událo a hlavně mě fascinuje způsob, jakým vesmírné síly přispěly k tomu, aby můj projekt nakonec skutečně vznikl. Teď vidím, že bych si nemohl přát lepší druhý film než Imaginární lásky.
– Xavier Dolan