NT Live
Program

 

čtvrtek 9. února 2012 / 19:45 / kino Bio Oko

Nicholas Wright
Světlo v pohybu
(Travelling Light)
Režie: Nicholas Hytner/ UK, 2012
anglicky s anglickými a českými titulky

Jak se dvaadvacetiletému oprsklému flákači podařilo učinit objev, kterým na dlouhá léta dopředu doslova „vytřel zrak“ všem ostatním průkopníkům v oblasti kinematografie?



Píše se rok 1900. Mladý Motl Mendl žije v zapadlé vesničce ve východní Evropě a je okouzlen blikajícími němými výjevy, které se linou se z kinematografu jeho otce. S finanční podporou bodrého Jákoba, místního obchodníka se dřevem, a díky inspirativní Anně, kterou za ním poslali, aby mu pomohla vytvořit pohyblivé obrázky jejich vesnice, se mu podaří objevit převratný způsob vyprávění. O čtyřicet let později Motl, tou dobou již slavný americký režisér, vzpomíná na své začátky a hodnotí, jakou cenu musel zaplatit za splnění svého snu.

Já vím, že to v tom filmu bylo. Já ho natočil. A teď dostává honorář kráva a já nic!

Nová hra Nicholase Wrighta, autora například úspěšného Vincent in Brixton či The Reporter, je vtipnou a okouzlující poctou východoevropským imigrantům, kteří se v zlaté éře Hollywoodu stali zásadními postavami na poli filmového průmyslu. Kritikou i diváky oceněný Antony Sher, který v Národním divadle hrál například v inscenaci Primo and Stanley, se na tuto scénu vrací v roli Jákoba.

Ohlasy v britských médiích:
The Evening Standard, 19. 1. 2012
The Guardian, 19. 1. 2012
The Daily Telegraph, 19. 1. 2012
The Stage, 19. 1. 2012
The Independent, 19. 1. 2012
The Daily Mail, 19. 1. 2012
The Financial Times, 20. 1. 2012
The Daily Express, 20. 1. 2012
The Sunday Times, 22. 1. 2012
The Observer, 22. 1. 2012
The Independent on Sunday, 22. 1. 2012



NICHOLAS WRIGHT
„Lidé mi říkají, že se má dramata od sebe liší, ale mně se zdá, že píšu neustále variaci jedné a té samé hry – a ta je vyprávěním o mně samotném!“
Poslední čtyři desetiletí je Nicholas Wright jednou z klíčových postav londýnské divadelní scény. Napsal množství úspěšných her v čele s Paní Kleinovou (Mrs Klein), Vincent in Brixton („Vincent v Brixtonu“) a The Reporter („Reportér“), adaptací klasických dramatických děl a především pak slavnou adaptaci fantasy trilogie Philipa Pullmana Jeho temné esence (či Jeho šerá hmota).
Kromě scenáristických úspěchů se pohybuje i v samotném srdci divadelních institucí. Roku 1969 se připojil k Royal Court jako ředitel castingu, později se stal prvním režisérem divadla Theatre Upstairs. V letech 1975 až 1977 zastával společně s Robertem Kiddem roli uměleckého ředitele Royal Court. Pro Národní divadlo v Londýně začal pracovat v roce 1984 nejprve jako literární manažer a od roku 1998 potom jako pomocný režisér.
„Vytváření fiktivních charakterů mi dává mnohem větší volnost. U biografických her člověk neustále musí pamatovat na to, aby náhodou neporušil autorská práva a aby nezklamal diváky přístupem k tématu. Jestli se mě totiž něco dotýká, tak když se divák po zhlédnutí mé hry cítí podveden zpracováním jemu dobře známé látky,“ říká Wright v rozhovoru s Neilem Dowdenem pro magazín Exeunt.
Nicholas Wright se narodil roku 1940 v Kapském Městě v Jižní Africe, odkud v 18 letech emigroval do Velké Británie. V jeho tvorbě dominují biografická dramata – již zmiňovaná Paní Kleinová se zabývá životem dětské psychoanalytičky, drama Vincent in Brixton životem známého malíře van Gogha, zatímco The Reporter je o reportérovi BBC Jamesu Mossmanovi.
V případě Světla v pohybu Wright opustil známé stezky a vytvořil zcela fiktivní příběh, který v rozhovoru s Neilem Downdenem přirovnává k „židovské pohádce“ a „romanci, ve které se hlavní hrdina musí vzdát své lásky“.
Stejně jako v předchozích hrách se i ve Světle v pohybu objevuje téma střetu jedince (a jeho zájmů) se společností a – dokonce i autobiografická linka samotného Wrighta. „Když jsem opouštěl Kapské Město, netušil jsem, do jaké míry mě ovlivnilo. Co mi dalo do vínku, jsem zjistil až s přibývajícím věkem.“



ANTONY SHER
Herec, spisovatel a malíř Antony Sher se narodil 14. června 1949 v Kapském Městě v Jižní Africe. Roku 1958 emigroval do Anglie, kde se v Londýně začal naplno věnovat herectví. „Jsem gay, Žid a bílý Afroameričan,“ řekl Sher v rozhovoru s Timem Adamsem pro noviny The Observer, „a po dlouhou dobu jsem se za všechny tyhle škatulky styděl.“
Doba strávená na škole dramatu v Londýně a následné terapie nakonec přiměly Shera ujasnit si, že popírání vlastní osobnosti nikam nevede. V devadesátých letech se pak s londýnským Národním divadlem vydal do Litvy, země svých předků, kde navštívil vesnici odkud pocházeli. „Bylo to nesmírně dojemné,“ vzpomíná v rozhovoru pro Financial Times, „v té vesnici zůstal už jen jediný Žid, který se hrdinně snažil udržet pohromadě zbytky židovské tradice a komunity, které ještě nezahladil čas. Nacisté roku 1943 zmasakrovali veškerou židovskou populaci ve vesnici a tenhle muž přežil jen díky tomu, že ho naverbovala ruská armáda.“
Do vesnice se Sher vypravil s touhou odhalit odkaz rodiny Sherů, a právě pátrání po vlastní historii ho přivedlo ke Světlu v pohybu.
Pocit, že zužitkuje své vlastní zkušenosti s emigrantskou minulostí, kterou se zabýval i ve svém prvním románu Middlepost, ho k roli Jacoba Bindela neodolatelně přitahoval. Nakonec se Sher pro roli Jacoba nadchl obdobně jako pro roli Philipa Gellburga ve hře Arthura Millera Rozbité zrcadlo (Broken Glass, 1994). Gellburg je, stejně jako Antony Sher, židovského původu – na rozdíl od Shera ale nikdy nevyhledá pomoc terapeuta, což Sher vidí jako chybu. „Nenáviděním sama sebe zcela zbytečně ztrácíte obrovské kvantum času i energie,“ sdělil Sher Matthew Amerovi pro web officiallondontheatre.co.uk. Většina postav, které za dobu své hvězdné kariéry ztvárnil, je alespoň částečným odrazem jeho osobnosti.
Pro Shera je poznávání a uvědomování si sama sebe velmi důležité, a to nejen skrze herectví – divadelní šňůru zakončuje malbou či kresbou postavy, kterou ztvárnil. Na jeho výstavách byste tak mohli nahlédnout na (auto)portréty úspěšných hlavních rolí v Richardu III. (Barbican Theatre, 1985) a Stanleym (Royal National Theatre, 1996), za které Sher získal ocenění Olivier Award za nejlepší mužský herecký výkon.
V nejbližší době ve sbírce přibude kromě Jacoba Bindela portrét postavy ze hry Kapitán Köpenick – je však otázkou, zda si Sher obrazy vystaví, nebo je prodá, neboť na své výstavě k 60. narozeninám zjistil, že prodávat obrazy je do jisté míry nesmírně osvobozující.

 

© 2005–2012 Aerofilms    Webhosting: Dexus hosting    Webdesign: Shortcat