Umění plakat
Synopse

Podle jedenáctiletého Allana je jeho rodina šťastná a úplně normální. Ovšem jen tehdy, když otec zrovna po večerech nepláče a nevyhrožuje sebevraždou, což dělá velice často. Dokonce tak často, že zbytek rodiny už ho úplně ignoruje. Jediný Allan o něj má dětsky naivní a dojemnou starost, jeho zoufalé záchvaty pláče však chápe úplně špatně. 
   
Otce dokáže uklidnit jedině Allanova starší sestra Sanne, kterou čas od času donutí strávit s ním noc „utěšováním“. Ve svém věku ještě Allan nechápe, co všechno to obnáší, a tak svou sestru nutí, aby za otcem chodila. Sanne nakonec vždycky jde – apaticky a nezúčastněně.   
   
Viděny očima malého nevinného chlapce, který chce pouze ulevit otci od trápení, jsou tyto události vykresleny něžně, s téměř komickou naivitou a bez jakéhokoliv odsuzování.     
     
Když Sanne konečně odmítne nadále svého otce „utěšovat“, musí Allan vymyslet jiný způsob, jak mu pomoci. Otec je obvykle vyděšený uzlíček zhrzené pýchy a sebenenávisti. Opravdu šťastný je pouze ve chvílích, kdy na pohřbech pronáší smuteční řeč, která je vždy tklivá a dojemná. Allan se tedy rozhodne zajistit svému otci co nejvíce pohřbů, na kterých by mohl zazářit. První, koho si vyhlédne, je jeho nemocná teta Didde.   
     
Sanne již svého otce „neutěšuje“, a ten proto začne žárlit na jejího nového přítele. Nařídí Allanovi, aby svou sestru nespouštěl z očí. Když mu ani Allan nepřinese žádné důkazy o Sannině nevhodném chování, otec jejího přítele nechá zatknout na základě vykonstruovaného obvinění z pohlavního zneužití nezletilé.     
     
To je pro Sanne poslední kapka. Nechá se volně inspirovat Allanem – zamkne svou babičku v jejím domě a zapálí ho. Jedině tak se otci mohla pomstít. Je za to poslána do psychiatrické léčebny, což u otce vyvolá další vlnu depresí, protože se bojí, co všechno by lékařům mohla prozradit. Otce teď nemá kdo „utěšovat“ a Sannino místo na gauči se tedy rozhodne převzít Allan.     
     
Allan si pomalu uvědomuje, co otec Sanne provedl, a rozhodne se, že zaručí, aby to již jeho sestra nikdy nemusela podstoupit. Rozjede se do léčebny, kde Sannině lékařce poví o otcově chování a poprosí ji, aby jeho sestru nepouštěla domů.     
     
Celou záležitost začne vyšetřovat policie a otcův svět se začne hroutit. Poprvé se doopravdy pokusí o sebevraždu, ale jen tehdy, když ví, že ho Allan celou dobu pozoruje a může ho okamžitě přijít zachránit.       
       
Zatímco se otec v nemocnici vzpamatovává z pokusu o sebevraždu, Allan a jeho matka si spolu sami doma užívají vytouženého klidu a míru, který bude pokračovat i po tom, co se otec uzdraví, protože pak půjde rovnou do vězení. Jak říká sám Allan, všechno zlé je k něčemu dobré.       

Podle jedenáctiletého Allana je jeho rodina šťastná a úplně normální. Ovšem jen tehdy, když otec zrovna po večerech nepláče a nevyhrožuje sebevraždou.