Control
Herci a Tvůrci

PÁR SLOV O ČLENECH FILMOVÉHO ŠTÁBU   
     
Anton Corbijn – režisér a producent   
Už je to více než třicet let, co Anton Corbijn, narozený v roce 1955 v holandském Strijenu, objevil na střední škole skrze svou lásku k hudbě médium fotografie. První snímky nafotil aparátem, který si vypůjčil od svého otce, na open-air koncertě v roce 1972. Fotky kapel na jevišti brzy vystřídaly portréty. Anton Corbijn žil od roku 1979 v Londýně a dnes je považován za jednoho z nejvlivnějších tvůrců portrétní fotografie na světě.   
     
Jakožto samouk již několikrát změnil tvůrčí přístup, ale pořád si udržuje relativně těsnou vazbu ke svému původnímu tématu, jímž jsou umělci, konkrétně hudebníci. Mezi jeho nejznámější portréty patří fotografie Clinta Eastwooda, Cameron Diaz, Milese Davise, Franka Sinatry, Naomi Campbell, Williama S. Burroughse, Toma Waitse, Allena Ginsberga, Isabelly Rossellini, Joni Mitchell, Bona a Roberta De Nira.     
   
Od roku 1990 se Anton kromě fotografování věnuje i grafickému designu a vytváří plakáty a obaly CD. Ačkoliv grafický design nevystudoval, vytvořil si svůj osobitý styl, ve kterém používá originální typ namalovaného písma. Tímto stylem vytvořil plakáty a obaly na desky pro takové umělce jako Herbert Grönemeyer a Depeche Mode.   
   
Výstavy Antona Corbijna slavily úspěchy po celé Evropě a jeho práce jsou k vidění v mnoha muzeích a galeriích. Na svém kontě má i 14 knižních publikací. Mezi jeho další výtvory patří přibližně 100 obalů na desky nebo CD takových umělců jako jsou U2, R.E.M., The Bee Gees, Travis, Morrissey, The Rolling Stones, John Lee Hooker, Bryan Ferry, Herbert Grönemeyer, The Killers, Bruce Springsteen, James Last, JJ Cale, Nick Cave, Marianne Faithfull a Metallica.     
     
Anton Corbijn chce neustále posouvat hranice své tvorby a osobnosti dál a dál. V roce 1983 byl jedním z prvních fotografů, kteří vzájemně propojovali fotografii a video. Od té doby natočil asi 80 videoklipů pro kapely jako U2, Johnny Cash, Mercury Rev, Depeche Mode, Nirvana, Metallica, Nick Cave či The Killers. Natočil také krátký film o Don van Vlietovi neboli Captain Beefheartovi, který nese název Some Yo Yo Stuff a který vznikl na objednávku BBC.     
       
Control je Corbijnovým režisérským debutem a jedním z jeho doposud nejambicioznějších projektů. Je také dokladem jeho umělecké všestrannosti. Příběh Iana Curtise a Joy Division je Antonovu srdci velice blízký, protože se kvůli této kapele z anglického Manchesteru přestěhoval z Holandska do Londýna. On sám tvrdí, že chtěl „být tam, odkud pocházela jejich hudba“. Film je natočen černobíle a vypráví ryze anglický příběh, ovšem viděný evropskýma očima.     
       
Matt Greenhalgh – scénárista     
Control je Mattovým prvním celovečerním scénářem. Pro televizi napsal část seriálu Cold Feet, který získal cenu BAFTA, dále byl na cenu BAFTA nominován v kategorii nejlepší scénárista za Clocking Off, podílel se i na tvorbě seriálu Burn It a Burn It 2 a na televizním filmu Fools Gold.     
       
Orian Williams – producent     
Orian Williams se narodil v Jacksonu ve státě Mississippi, ale vyrostl v texaském Houstonu. Na počátku devadesátých let se přestěhoval do Los Angeles, protože se chtěl angažovat ve filmovém průmyslu.       
       
Několik let působil jako úspěšný producent a production manager luxusních reklam, ale potom začal spolupracovat s režisérem E. Eliasem Merhigem, jehož práci začal obdivovat po shlédnutí Eliasova úspěšného celovečerního filmu Begotten.     
     
Dalším Williamsovým projektem bylo prosadit Shadow of the Vampire, film, který posléze získal nominaci na Oskara a ve kterém hráli Willem Dafoe a John Malkovitch, u Saturn Films, produkční společnosti Nicolase Cage. V současné době spolupracují Orian a Elias na několika projektech, které jsou v různých fázích vývoje.     
     
Orian pak své síly spojil s Donalem Loguem při produkci filmu Tennis, Anyone?, temné komedie, která byla Logueovým režisérským debutem a ve které hráli Jason Isaacs, Paul Rudd, Stephen Dorff a sám režisér Donal Logue. Orian se také chystá produkovat Logueův studentský film, adaptaci románu Walkera Percyho The Second Coming. Nedávno se Orian zapojil do natáčení filmu The Boom Boom Room režisérky a scénáristky Liany Lunson, ve kterém hraje Willie Nelson, Dita Von Teese a Katherine Helmond. Lian si diváckou pozornost získala především dokumentem Leonard Cohen, I’m Your Man.       
       
Ian Canning – výkonný producent     
Ian Canning je managing director Becker International, obchodní a finanční společnosti se sídlem v Londýně a Sydney. Becker International se v současné době zaměřuje na nejrůznější nezávislé celovečerní filmy v angličtině, celovečerní dokumenty a vybrané cizojazyčné filmy. Mezi jejich poslední projekty patří Tomo, sci-fi verze Robinsona Crusoe, která vychází z úspěšného stejnojmenného krátkého filmu, a Mary and Max, celovečerní debut oskarového režiséra animovaných filmů Adama Elliota. Z oblasti dokumentární tvorby se podílí na natáčení celovečerního dokumentu Kurt Cobain: About a Son a Shadow Play, který zachycuje kariéru Antona Corbijna.         
       
Jakožto výsledek spolupráce se sesterskou distribuční společností Dendy Films získal Canning také australská a novozélandská distribuční práva a pracuje přímo pro generální ředitele Dendy Joint Andrew Mackieho a Richarda Paytena. Mezi poslední projekty Dendy Films patří Almodóvarovo Volver, The Wind That Shakes the Barley, který získal Zlatou palmu, Brothers of the Head a celovečerní dokument Joe Strummer: The Future is Unwritten.       
       
Před tím, než začal pracovat pro Becker International a Dendy Films, byl Ian Canning ředitelem nákupu a produkce v londýnské společnosti Renaissance Films. Podílel se na filmech jako Candy, We Don’t Live Here Anymore, The Mother, Junebug, Shooting Dogs, Pretty Persuasion a Confessions of a Dangerous Mind George Cloonyho.     
       
Martin Ruhe - kameraman     
Control je Martinův celovečerní kameramanský debut. Za sebou má ovšem dlouhou řadu úspěšných videoklipů a reklam. Na ADC Awards získal například ocenění za nejlepší filmovou reklamu a za nejlepší televizní spot. Mezi jeho předchozí filmové projekty patří A Goddamn Job a Bonnie vs. Clyde. Martin se také podílel na propagačních klipech pro Coldplay (v režii Antona Corbijna), Feeder, Busted, The Concretes, David Gray a The Moffats. Mezi společnosti, na jejichž výrobky točil reklamy, patří Mercedes, Adidas, Gillette, BMW a Ikea.       
         
Andrew Hulme – střih       
Mezi předchozí celovečerní filmy, na kterých se Andrew Hulme podílel jako hlavní střihač, patří Lucky Number Slevin (za který získal cenu za nejlepší střih na MFF v Milánu), Wicker Park, The Reckoning, Gangster No1 a The Acid House. Z televizní tvorby stojí za zmínku White Teeth, Jazz Seen, Stars by Helmut Newton, Ol’ Big Head, Playing Nintendo with God a The History of Blue Note.       
         
Ian Neil – hudební poradce     
Ian má za sebou velice úspěšnou kariéru v hudebním průmyslu, která ho vynesla až na post šéfa divize v Polygram’s Film & Television a na post ředitele Film, Television and Advertising v Warner/Chappell Music Publishing. V roce 2004 se Ian rozhodl, že se hudebnímu poradenství ve filmovém průmyslu bude nadále věnovat na volné noze. Od té doby se podílel na stovkách britských filmů a získal mnohá ocenění. Mezi jeden z jeho největších úspěchů patří film Lock Stock & Two Smoking Barrels, na kterém pracoval jako jeden z hudebních poradců. Soundtrack z tohoto filmu získal dvě platinové desky a překročil náklad 600 tisíc kusů.       
         
Mezi další filmy, na kterých se Ian podílel jako hudební poradce, patří připravovaný dokument Juliana Templa Joe Strummer: The Future is Unwritten, dále Hannibal Rising, I Want Candy, The History Boys, Kidulthood, Brothers of The Head, Alpha Male, Revolver, Swept Away a Snatch.       
         
Chris Roope – výprava     
     
Mezi filmy, na kterých se Chris Roope podílel jakožto vedoucí výpravy patří Van Wilder 2, Confetti, The Upside of Anger, Thunderpants a Hold Back the Night. Z televizní tvorby stojí za zmínku A Very Social Secretary, Keen Eddie, Hearts and Bones, The Blind Date a Dockers.       
         
Julian Day – kostýmy     
Julian Day vytvořil kostýmy například pro připravovaný film The Restraint of Beasts, v minulosti pracoval na snímcích Four Last Songs, My Summer of Love, Kiss of Life, The Last Resort, Room to Rent, Miss Monday a Still Crazy. Mezi jeho televizní projekty patří Hex, Murder City, Outlaws, Ny-Lon a dvě série Burn it.         
     
   
Hlavní mužská role 
   
Přestože měl film kvalitní základy, nejdůležitějším faktorem k udržení jeho autenticity bylo nepochybně obsazení role Iana Curtise. Režisér neměl v plánu natočit biografický film, ve kterém by hlavní postava pouze vypadala podobně jako její reálný podklad, daný herec sice musel být Ianu Curtisovi podobný, ale hlavně ze sebe musel vyzařovat stejného ducha. Přestože internet a nejrůznější publikace v poslední době trochu poodhalily tajemství Ianovy tajemné a rozporuplné osobnosti, určitě mu tím neubraly na přitažlivosti. Vznikla však neřešitelná situace: nějaký slavný zpěvák v roli Iana Curtise by sice podpořil propagaci filmu a snad by mu i navýšil rozpočet, ale zároveň by odváděl pozornost diváků od samotného příběhu.   
   
Po mnoha castingech v Londýně se hledání vhodného herce rozšířilo i na sever Anglie a do Manchestru.   
   
Sam Riley z Leedsu kdysi daboval pro televizi a hrál v divadle, ale potom se začal věnovat výhradně hudbě. Kapela, ve které zpíval, 10 000 Things, získala na natočení svého prvního alba nahrávací smlouvu od velkého labelu. Politikou tohoto labelu však trpěla natolik, že vydání alba muselo být odloženo o celý rok. Nakonec o smlouvu stejně přišla. Aby se nějak uživil, musel Riley začít pracovat v místním skladu. Zklamaný a rozčarovaný se tehdy rozhodl, že to ještě jednou zkusí s herectvím.   
   
„Když jsem se začal věnovat herectví, chodil jsem do konkurzů na role v televizních filmech. Bylo to trochu náročné – být hudebník, který si chce udržet svou integritu, a zároveň dělat konkurz na televizní film. To nešlo moc dohromady,“ říká Riley. „Ale zavolal jsem svému starému agentovi a Control bylo to první, co mi nabídl. Dost neuvěřitelná věc.“   
   
Hudební zázemí a fyzická podoba s Ianem Curtisem mu zajistily výběr do užších kol konkurzu, ale když si vzpomene na své první osobní vystoupení v Manchesteru, musí se Riley smát.   
     
„Chvíli po tom, co jsem přišel do místnosti, se mě Anton zeptal: ‚Umíš se hýbat?‘ vzpomíná Riley na to, jak po něm režisér chtěl, aby napodobil Curtisovy slavné pohyby na pódiu. „Věděl jsem, že na to přijde, protože jsem viděl toho kluka, co šel přede mnou, jak za oknem skáče. Šel jsem na záchod a chvíli jsem si to cvičil před zrcadlem. Připnuli mi na ruku I-Pod a Anton mi ukázal, co mám dělat nohama.“   
   
Po druhém konkurzním kole Riley pochopil, že se o něm vážně uvažuje. Corbijn mu totiž řekl, aby si nestříhal vlasy a připravil se tak na ztvárnění mladého Curtise na začátku filmu. O několik měsíců později, když už měl Riley dost dlouhé vlasy, se konečně dozvěděl, že tu roli získal. Bylo to v den jeho narozenin – ve stejný den, jako je má David Bowie a Elvis Presley.   
   
Shodou okolností Riley několik let před tím absolvoval konkurz na roli Stephena Morrise, bubeníka Joy Division, pro film 24 Hour Party People, ve kterém nakonec získal miniaturní roli Marka E Smithe z The Fall (scéna byla z filmu později vystřižena). Zkušenost z filmu, který se týkal stejného období a stejné manchestrovské hudební scény, ho však na Control nijak zvlášť nepřipravila, protože Corbijn tuto dobu nehodlal nijak idealizovat.   
   
„První věc, na kterou se mě lidé ptají, je: ‚Jaké to je hrát ikonu?‘“ zamýšlí se Riley. „Ian opravdu je ikona, ale já jsem tak o něm nechtěl uvažovat. Nemůžete ztvárnit ikonu bez toho, aby se tam neprojevila byť jen trocha pompéznosti. Vždyť to byl normální kluk. Lidi vždycky nejvíc fascinovalo to, že umřel tak mladý.“   
     
Kromě toho, že si Riley svou postavu musel zevrubně nastudovat – přečíst si o Curtisovi spoustu informací a shlédnout veškeré dostupné videomateriály včetně video-kompilace Here Are The Young Men – mezi jeho nejnáročnější úkoly patřilo hlouběji pochopit Curtisovu epilepsii, jedno z největších utrpení jeho života. Riley s epilepsií nepřišel do styku poprvé – trpěl jí i kytarista v jeho kapele, ale přesto strávil celý den a celou noc v Národní společnosti epileptiků v Londýně, aby své poznání ještě prohloubil.   
   
„Setkal jsem se s neurology, kteří byli tak laskaví a odpovídali na všechny moje otázky. Také mi ukazovali, co všechno v těle probíhá během záchvatu,“ vzpomíná Riley na nezapomenutelnou zkušenost. „Sledoval jsem, co dělají lidi, když dostanou záchvat. Bylo to těžké, protože vám nedělá dobře dívat se na někoho, kdo si tím zrovna prochází a trpí, ale právě proto jsem tam byl.“   
   
Není nic známo o tom, jestli Curtis jevil nějaké známky epilepsie již dříve, ale svůj první velký epileptický záchvat dostal na zpáteční cestě z koncertu Joy Division v Londýně. Bylo mu 21 let.   
     
„Myslím, že Ian v dětství sice projevoval známky epilepsie, ale nikdy nedostal velký záchvat,“ říká Riley o nejistém původu Curtisovy choroby. „Lidé se epileptiky mohou stát v pubertě, po dvacítce je to klidně může přejít, ale také se jim to později může vrátit.“     
     
Kromě toho, že musel epileptický záchvat zahrát fyzicky (nikdy si ho před natáčením nezkoušel nanečisto), musel Riley také pochopit, jak epilepsie ovlivňovala Ianovu psychiku, aby se připravil na vývoj své postavy ve druhé části filmu.   
   
„Musel jsem se naučit, jak se doposud zdravý člověk najednou vyrovnává s tím, že žije v neustálém strachu. Víte, že vás záchvat může zabít, víte, že vás může trvale tělesně poškodit. Také to může být velice trapná záležitost, protože můžete ztratit kontrolu nad svými tělesnými funkcemi a spousta lidí neví, jak na váš stav najednou reagovat.“   
   
Riley je sice Curtisovi velice podobný, ale jedinou překážkou k tomu, aby na plátně působil úplně jako on, se zdály být jeho oči. Ian Curtis byl totiž známý svým rušivě odosobněným pohledem.     
     
„V jednu chvíli si mysleli, že bude problém s mýma očima,“ říká Riley. „Zkoušeli jsme kontaktní čočky, ale to se mi nepohybovaly panenky, takže jsem vypadal jako android. Poprvé mi je nasadili, když jsem seděl v maskérně s Alexandrou Marií Larou, která hraje Annik. Její pohled mluvil za vše. Nosil jsem je i pár hodin na zkouškách, protože si tehdy všichni mysleli, že je to ta správná volba. Ale já jsem na čočky nebyl zvyklý a modlil jsem se, abych je nakonec nosit nemusel. Výsledek je spíš otázka interpretace než konkrétního dojmu. Nemám sice Ianovy oči, ale já přeci nejsem Ian!“   
     
Vzhledem k tomu, že Riley neměl žádné velké herecké zkušenosti, mu těch čtrnáct dnů, kdy probíhaly zkoušky, hodně pomohlo v tom, aby se ve své roli našel a byl si v ní jistý. Odpoledne vždy trávil na zkouškách s herci, kteří ztvárnili zbytek členů Joy Division, a dopoledne zas se dvěma herečkami (každý týden s jednou), které ztvárnily nejdůležitější ženy v Ianově životě – se Samanthou Morton (v roli Debory Curtis) a Alexandrou Marií Larou (v roli Annik Honoré). Zabývali se vzájemnými vztahy svých postav, a tak pronikali až k samotnému jádru příběhu Control, hluboko pod veškeré mýty a legendy o Ianu Curtisovi a Joy Division.     
     
„Anton vždycky tvrdil, že podstatou toho příběhu je mladistvá láska a rodinný život,“ shrnuje Riley. „Anton chtěl, aby kapela a její rostoucí sláva stála až v pozadí celého příběhu.“   
   
   
PÁR SLOV O HERCÍCH A HEREČKÁCH 
   
Sam Riley – Ian Curtis   
Control je Samova první hlavní role v celovečerním filmu. Na televizních obrazovkách se objevil ve filmech Lenny Blue, Peak Practice, Tough Love a v pilotním dílu seriálu BBC Sound od režiséra Davida Kerra.   
     
Tento 27letý herec se dále podílel na divadelních inscenacích Stags and Hens, Nicholas Nickleby, Bouře, Dirty Linen a Dumped.   
   
Sam je také zpěvákem leedské kapely 10 000 Things. Od chvíle, kdy skončilo natáčení Control, se plně věnuje nahrávání její druhé desky.   
     
Samantha Morton – Debbie Curtis   
Samantha Morton patří mezi jedny z nejlepších a nejuznávanějších hereček své generace. Spolupracovala již například s takovými režisérskými špičkami, jako jsou Steven Spielberg či Woody Allen. Vybírá si rozdílné a často velice náročné role, které však zvládá s naprostým přehledem, což dokládá i seznam jejích ocenění, včetně Zlatého glóbu a dvou nominací na Oskara.   
     
Samantha Morton na sebe poprvé upoutala pozornost filmových diváků v roce 1997, když se objevila v tragickém snímku režisérky Carine Adler Under the Skin. Za tuto roli se jí dostalo všeobecného kritického uznání a ocenění bostonských filmových kritiků (Boston Film Critics Award) za nejlepší ženskou hereckou roli.   
   
V roce 1999 ji Woody Allen obsadil do role němé Hattie ve filmu Sweet and Lowdown, za kterou získala nominaci na Zlatý glóbus i na Oskara za nejlepší ženskou vedlejší roli. Následovaly ještě důležitější role, například ve filmu Jesus’s Son od Alison Maclean, Pandemonium od Juliena Templa, Dreaming of Joseph Lees od Erica Stylese a Eden od Amose Gitaiho. V roce 2002 Morton zazářila v hlavní roli kriticky velice úspěšného filmu režisérky Lynne Ramsay Movern Callar. Dále se objevila po boku Toma Cruise ve filmu Stevena Spielberga Minority Report.   
   
V poslední době hrála Morton ve filmech Code 46 Michaela Winterbottoma, In America Jima Sheridana (za který obdržela svou druhou oskarovou nominaci, tentokrát za nejlepší ženský herecký výkon) a Enduring Love Rogera Michella, za který získala nominaci na nejlepší ženský herecký výkon v britském nezávislém filmu (British Independent Best Actress Award). Na podzim 2005 se objevila po boku Johnnyho Deppa a Johna Malkovitche v kriticky velice úspěšném filmu Laurence Dunsmora The Libertine. Na filmovém festivalu Dennise Hoppera Cinevegas dále obdržela cenu za svůj dosavadní herecký výkon.   
   
Morton si nedávno zahrála Myru Hindley po boku Jima Broadbenta v koprodukčním filmu HBO a Channel 4 Lord Longford. Zároveň dokončila The Golden Age Shekhara Kapura, Expired Cecilie Miniucchi a Mister Lonely Harmony Korineho. Poslední dva z nich měly premiéru na loňském filmovém festivalu v Cannes.   
   
Alexandra Maria Lara – Annik Honoré   
Alexandra Maria Lara se na jaře roku 2008 objeví ve filmu City of Your Final Destination. Narodila se 12. listopadu 1978 v rumunské Bukurešti, odkud se s rodiči odstěhovala do Německa, když jí byly čtyři a půl roku. Poté, co odmaturovala na francouzském gymnáziu, studovala v letech 1997 až 2000 herectví na Theaterwerkstatt Charlottenburg. V té době již obsadila několik hlavních rolí v televizních seriálech a filmech, například v The Bubi Scholz Story. Dále se podílela na připravovaném filmu Francise Forda Coppoly Youth Without Youth. V minulosti se objevila ve snímcích jako I Really Hate My Job, Downfall a Der Tunnel. Spolupracovala i na projektech německé a britské televize, například The Company, Doctor Zhivago, Trenk a Napoleon.   
   
Joe Anderson – Hooky   
Joe si nedávno zahrál hlavní roli ve filmu Three Words And a Star režisérky Ericy Dunton, který má být uveden do distribuce na jaře 2008. Mezi jeho dřívější projekty patří filmy Becoming Jane, Across the Universe, Copying Beethoven, A Little Box of Sweets a Silence Becomes You. Na televizních obrazovkách se Joe objevil v několika epizodách seriálu Afterlife, Vraždy v Midsummeru a A Dolls House. Na jevišti si Joe zahrál v inscenacích Sen noci svatojánské a Mistr a Markétka v divadle Chichester Festival Theatre.   
   
James Anthony Pearson – Bernard Sumner   
Control je Jamesův první celovečerní film. V televizi se objevil v Casualty @ Holby City, Kidnapped, Monarch of the Glen, Doctors a všech třech sériích Jeopardy pro BBC. Mezi jeho divadelní projekty patří Not the End of the World, Pinocchio, Home, Julius Caesar a Kes.     
     
Toby Kebbell – Rob Gretton   
Toby Kebbell právě dokončil natáčení hororu Perfect Woman, který by se měl v distribuci objevit na jaře 2008. Mezi jeho předchozí projekty patří Wilderness, Match Point od Woodyho Allena, Alexander od Olivera Stonea a Dead Man’s Shoes od Shanea Meadowse.   
   
V televizi se objevil v The Commander, Macbeth, Bernard’s Watch a Peak Practice a podílel se také na divadelních inscenacích Enemies v divadle The Almeida, Journey’s End v The Playhouse Theatre, Beautiful Thing a Romeo a Julie.     
   
Craig Parkinson – Tony Wilson   
Craig Parkinson si zahrál ve filmech The Decameron a Tooth. Na televizních obrazovkách se zase objevil ve snímcích Green, The Innocence Project, Inspector Lynley, The Worst Week of My Life, Black Books, Born and Bred a No Angels. Mezi jeho divadelní projekty patří Everything Is Illuminated v The Hampstead Theatre a Sen noci svatojánské a Mnoho povyku pro nic v divadle Regent’s Park.   
   
Harry Treadaway – Steve Morris   
Před natáčením Control se Harry spolu se svým dvojčetem Lukem objevil v kriticky úspěšném filmu Brothers of the Head. Nedávno také dokončil natáčení The Calling. Na televizních obrazovkách si zahrál v Cape Wrath, Recovery a Miss. Marple: Sleeping Murder.     
   
Richard Bremmer – Kevin   
Richard se objevil ve filmech jako The Girl With Brains in Her Feet, Richard II, The Thirteenth Warrior (spolu s Antonio Banderasem), Crime and Punishment, Harry Potter a kámen mudrců a Half Past Dead spolu se Stevem Segalem.   
   
Mezi jeho televizní tvorbu se řadí Scarlet and Black, The Buddha of Suburbia, Persuasion, The White Devil, Without Walls, Drop The Dead Donkey a Picking Up The Pieces.   
   
Richardova divadelní práce je velice obsáhlá a patří do ní například hlavní role v inscenaci Dracula, nedávná inscenace londýnského West End Theare Bent, kriticky úspěšné představení jednoho muže Mongoose na edinburském festivalu, dále Richard III, The Millionaires of Naples, Král Lear, The Good Person Sichuan Machine Wreckers a Richard II.   

■ režie Anton Corbijn   
■ scénář Deborah Curtis, Matt Greenhalgh   
■ kamera Martin Ruhe   
■ střih Andrew Hulme    
■ hudba Joy Division, New Order   
■ produkce Iain Canning  
■ hrají Sam Riley, Samantha Morton, Alexandra Maria Lara, Joe Anderson