Šťastné míle
Rozhovor

Rozhovor s australským režisérem Michaelem Jamesem Rowlandem   
Kristýna Lexová, www.moviescreen.cz     
   
   
Právě přichází do kin Váš nový celovečerní film Šťastné míle, ale v předchozích letech jste se zabýval krátkými dokumentárními, hranými a reklamními snímky. Které točíte raději, ty delší nebo kratší?     
Rowland: Krátké projekty pro mě byly skvělým tréninkem a naučil jsem se všechno, co vím o filmu, ale moje opravdová vášeň je vyprávění příběhů. Jenom několik z mých předchozích prací odpovídá hloubce zážitku při tvorbě velkofilmu o délce 90-120 minut. A teď, když jsem natočil Šťastné míle, na tom začínám být závislý.   
   
Jaké jsou rozdíly mezi natáčením krátkých a celovečerních snímků? 
R: Z pohledu příběhu jsou u krátkých filmů výzvy přibližně stejné, jako odvyprávět anekdotu někde v baru. Je jednoduché interpretovat zápletku, která trvá dvě minuty a přitom si udržet divákovu pozornost, ale když chcete vyprávět zajímavý a zábavný příběh, který je na dvě hodiny, musíte se na to připravovat třeba celý rok. Navíc, jedna z nejtěžších věcí na filmu je jeho cena. Nikdy není jednoduché sehnat peníze, obzvlášť když se částka pohybuje v milionech.   
   
Také jste napsal a ilustroval tři knihy. Můžete nám je nějak představit a přiblížit je divákům a případným čtenářům?     
R: Dobře, mám malé vydavatelství, které se jmenuje Cowboy Books. Je celé moje, je mrňavé a mám ho, abych si udržel zdravý rozum. Vydal jsem v něm dosud jen tři knihy. První se jmenuje Ten Drawings of the Jungle. Je to příběh o muži a jeho vztahu k životnímu prostředí. Napsal jsem ji v roce 1992, když já sám jsem byl v džungli. Druhá má název The Existentialist Cowboy’s Last Stand a je to v podstatě francouzský existencionalismus zabalený do westernové americké metafory. Napsal jsem ji po jednom nevydařeném vztahu a byla zpracována jako poměrně úspěšný krátký film. Třetí kniha se jmenuje Life Adice For High Plains Drifters a je to sbírka věcí, o kterých vím, že jsou pravdivé a správné v tomto období mého života. Všechny tři knihy jsou ilustrované a měří jen 10x12 cm. Myslím, že až budu umírat, budu šťastný, že jsem je napsal.       
     
Šťastné míle jsou něco jako váš režisérský debut. Co od nich očekáváte?   
R: Doufal jsem, že vytvořím kousek zábavy pro lidi, kteří změní svět. Vždy jsem říkal, že budu pyšný, když si můj film najde svoje publikum, a zatím nejsem zklamaný.     
       
Co se týče tématu snímku, zdá se, že je jednak o politice, ale také o humoru, nadhledu a absurditě. Proč jste si vybral zrovna příběh tří uprchlíků do Austrálie, je vám toto téma něčím blízké?     
R: Pro mě je to celé o globalizaci. Jak se svět neustále zmenšuje, tak civilizace a kultury, které bývaly samostatné, najednou přicházejí do kontaktu s ostatními. Tohle „zmenšování“ světa je zprostředkováno telekomunikacemi, prací a trhem - to vše se stává světovým. To, co se teď děje v Koreji, ovlivňuje Švédsko jako nikdy předtím. A ne každý je z toho nadšený. Konfliktu může předcházet jedině harmonie v těchto vztazích, pokud chceme přežít, musíme spolu na této malé planetě nějak spolupracovat. Můj film je právě o pocitu mizivé komunikace a o potřebě spolupráce. Je to velmi lidský příběh a často také zábavný, protože jak se rozvíjí, tak se každý z nás aspoň trochu nachází v některé z těch postav.     
     
Většina filmu se odehrává v Austrálii. Proč tato země? Může nabídnout něco výjimečného pro natáčení filmu nebo jen tuto krajinu upřednostňujete, protože ji znáte nejlépe a je to váš domov?     
R: Snímek je založen na několika skutečných událostech, které se v Austrálii odehrály. Možná je to až zvláštní, ale všechno, co se děje ve filmu, se už skutečně stalo osobám, s kterými jsem dělal rozhovory, když jsem psal scénář. Někteří z nich zde dokonce sami hrají. Je to velice australský příběh, který ale obklopuje celá ta skutečnost ve světě.   
   
A co vaše blízká budoucnost? Plánujete nový celovečerní snímek nebo se chcete vrátit k méně náročným projektům?     
R: Zrovna dnes jsem přijal nabídku na zpracování reálného dramatu o irském kanibalovi Alexandru Pearceovi, který žil v Austrálii ve dvacátých letech devatenáctého století. Tento projekt má 60 minut a dělám ho pro britskou a australskou televizi. Bude mě to zaměstnávat až do poloviny roku 2008. A další film, který píšu, je zatím velké tajemství, ale až nebude, tak se vám ozvu.     
   

Doufal jsem, že vytvořím kousek zábavy pro lidi, kteří změní svět. Vždy jsem říkal, že budu pyšný, když si můj film najde svoje publikum, a zatím nejsem zklamaný.