Režisér Guillermo del Toro je už dlouho oblíbencem fanoušků žánrových filmů. Snad proto, že svými filmy dává jasně najevo lásku ke komiksu, hororu a fantasy. Po několika neúspěšných filmech v 90. letech se konečně prosadil s dobovým duchařským snímkem Princ bez království (2002) a zároveň na sebe upozornil filmem Blade II, stylovým pokračováním akčního trháku. Ve stejné době už také připravoval snímek Hellboy, film na motivy hlavní postavy populárního komiksu Mika Mignoly. I ten v roce 2004 slavil úspěch a del Toro získal své místo v srdcích fanoušků komiksů a akčních filmů.   
   
Novým filmem Faunův labyrint se Guillermo vzdaluje žánru hororu a posouvá se spíše do světa fantasy a pohádek svého mládí. Stejně jako v Princi bez království se příběh odehrává ve Španělsku, po skončení občanské války. Citlivá dívka Ofélie se s těhotnou matkou přistěhuje do sídla kapitána fašistické armády, jehož úkolem je zbavit okolí povstalců. Dívka se od brutální reality utíká do pohádkového světa, kde musí splnit tři úkoly, aby mohla opět zaujmout své místo princezny podsvětí. Vizuální efekty filmu jsou úžasné, dalece předčí všechny jeho ostatní filmy. Představuje také mnohé neznámé španělské herce a herečky, například mladou Ivanu Baquero. Jde o další výborný film, který Mexiko jako svůj prestižní snímek vyslalo na Oscary. Webový zpravodaj ComingSoon.net měl příležitost tohoto inovátorského filmaře vyzpovídat během jeho turné s Faunovým labyrintem, v rámci něhož se objevil na závěrečném večeru 44.ročníku Filmového festivalu v New Yorku.   
   
ComingSoon.net: Čím se nejvíce lišilo natáčení Faunova labyrintu od práce na snímku Princ bez království (The Devil-s Backbone)?   
Guillermo del Toro: To vám řeknu hned. Daleko rychleji jsme sehnali finance. Vzpomínám si, že nám a bratřím Almodóvarovým trvalo rok a půl, než jsme na Prince bez království sehnali peníze. U tohoto filmu to šlo bleskově, ale celková struktura zase byla komplikovanější, protože jsme pracovali s dvěma národnostmi (Mexiko/Španělsko) a bylo třeba zachovat rovnováhu mezi tvůrci z obou zemí, před kamerou i za ní. 
 
CS: Na tomto filmu jste nepracoval s Pedrem, ale s Alfonsem Cuarónem… 
Del Toro: Ano. Pedro a jeho společnost měli plné ruce práce s filmem Volver, a já ze zkušenosti věděl, že i když je El Deseo skvělá produkce, nebudu jim svěřovat svůj film, jestliže zrovna pracují na Pedrově. 
 
CS: Zmínil jste, že nápad natočit tento film ve vás zrál dlouho a některé z obrazů pocházejí z vašeho dětství. Něco z toho se objevilo už ve filmu Hellboy, například obraz krvavého bludiště. To je taky nápad z dětství?   
Del Toro: Ne, ne, ne. Když jsme dělali to bludiště v Hellboy, chtěl jsem jen grafické ztvárnění rituálu, a napadlo mě: “Hieroglyfy na zemi nemám rád, co takhle labyrint, kterým protéká krev­?” Nenapadlo by mě, že ten nápad použijeme znovu, a znovu i s krví. Nebylo to záměrně. Jsou to jen obrazy, které nosím v hlavě a které v různých obměnách přicházejí znovu. Ale neopakují se. 
 
CS: Možná jste se rozhodl použít ten nápad v Hellboy, protože nebylo jisté, jestli ho budete moct použít v jiném filmu? 
Del Toro: Samozřejmě se mi to už stalo. Například obraz odhalení deštníkem. To mám poznamenáno od roku 1993, původně pro film Mephisto-s Bridge. Trochu jsme to ale změnili. 
 
CS: Uvedl jste, že sbíráte pohádky. Jaké? Původní vydání bratří Grimmů? 
Del Toro: No, pokouším se. Sbírám první vydání ilustrovaných knih Toma Dulacka a Arthura Rackhama a podobně. Šťastnou náhodou se mi do ruky dostalo asi šest nebo sedm originálů K. Nielsena. Koupil jsem je. Na Rackhamovy originály ale nemám, ty se prodávají draho. Mám ale pár kousků od Edwarda Goreyse. Všechny ty knihy jsou podle mě geniální. K tomu mám ještě indiánské pohádky, pohádky z Indie, Rumunska, odevšud. Sbírám ústně vyprávěné pohádky z celého světa. 
 
CS: Inspirovala některá z nich tento film? 
Del Toro: Ano, například žába sedící u kořenů stromu, který usychá. To je obraz v pohádkách dost obvyklý, taková žába na prameni. Žábu musí zabít, aby se do města vrátila voda, nebo aby strom znovu obživl. Pro evropský lidový folklor velmi běžný motiv. Častý je také motiv hostiny, na které nesmíte nic pojíst ani vypít, opakuje se v mnoha podobách, jako například v Aladdinovi, kde je jeskyně plná pokladů, ale vy si nesmíte nic odnést. Nic, ani malou cetku. Nebo nápad s lidožroutem – postavou Mrtvolníka, který pojídá děti, nebo nápad s knihou, noži a klíči, které jsou kouzelné. To je taky odtamtud. Jedna věc je trochu abstraktnější, říká se jí “symetrie stromu”. Tři bratři, tři úkoly, troje dveře, tři čarodějnice. V našem filmu jde o tři úkoly, troje dveře, ze kterých si Ofélie musí vybrat, a tak dále. 
 
CS: Kromě Mrtvolníka, který mi ostatně nepřipadal tak nábožensky laděný, dokud jste to nezmínil, tedy kromě toho mě celkem překvapilo, že v postavách příběhu a kolem nich je jen velmi málo náboženství nebo jakéhosi duchovna.   
Del Toro: Je tam ten kněz, který večeří a přitom říká – slovo od slova jako skutečný kněz – “Bůh již spasil jejich duše; není na něm, co se stane s jejich těly.” Viděl jsem to v jednom dokumentu. Kněz mluvil k lidem, které měli příští ráno zastřelit.   
 
CS: Přesto by se dalo čekat, že v takovém filmu nějaká ta modlitba bude, že zazní z úst těhotné matky nebo služky, nebo to prostě vyplyne ze situace. 
Del Toro: To ne, protože španělský venkov se velmi jasně dělil na republikány a levičáky, kteří modlení nesnášeli, a lidi, kteří byli až příliš pobožní. Trochu pobožnosti tam myslím taky je, když kněz na pohřbu pěje ódy na katolicismus a mluví o bohu a podobně.   
   
CS: Ze scény s Mrtvolníkem by se zdálo, že Ofélie pochází z velmi náboženského prostředí.     
Del Toro: Ne, a myslím, že ta symetrie je očividná a propracovaná, protože nejdřív je v jejím domě hostina a potom jde za Mrtvolníkem.   
 
CS: Aco násilí ve filmu, nenapadlo vás trochu ubrat, aby si i mladší diváci mohli užít pohádkovou stránku snímku? 
Del Toro: Ne, ne. Pamatuju si, že když jsem film pustil jednomu slavnému hollywoodskému režisérovi a pak se ho zeptal, co si o tom myslí, tak mi řekl: “Kdyby šlo trochu ubrat toho násilí, mohly by se na to dívat děti.” Já odvětil: “O tom to přece není.” Je to o tom, že tenhle film má být pohádkou pro dospělé. Někteří dospívající by možná násilí ve filmu zvládli, ale já bych to nepodporoval.   
   
CS: Podle mého by dospívající možná zvládali násilí lépe než dospělí, protože jsou na něj zvyklí z videoher a podobně. Vy jste s dětmi pracoval hodně. Faunův labyrint, Princ bez království, Hellboy – v každém z nich je postava dítěte. Baví vás s nimi pracovat? 
Del Toro: Kronika smrti… Mimic… Když si přečtete rozhovory, co se mnou tenkrát vyšly o Kronice smrti, tak tam říkám: “Děti jsou v hororu zásadní, protože horor jako žánr se zrodil z pohádky.” Je v něm třeba nevinnosti, která prochází tvrdou zkouškou. Tento film je čistě pohádka, čili tím spíše potřebuje dítě.   
 
CS: Bude mít váš příští film, točený ve Španělsku, podobný motiv dítěte? 
Del Toro: Ne. 3993, jak se film jmenuje, je v zásadě filmem, kde jedna z postav v roce 1993 prohlásí, že ho občanská válka nezajímá, a řekne: “Je to všechno minulost, proč se tím pořád zabýváme?” A pak se objeví něco z roku 3993 a přijde to za tou postavou. Jde o velmi zajímavý fantasy příběh. 
 
CS: Proč jste zvolil právě tento rok? 
Del Toro: 1993 byl ve Španělsku rokem olympijských vítězů. Naprostý protipól velké porážky v roce 1939.   
 
CS: Jde o již třetí váš film, kde hraje Doug Jones. Jakým způsobem společně pracujete na postavách, které hraje? Vy máte nápady zapsané, ale co postavám dává Doug? Mluví vůbec španělsky nebo foneticky pohybuje rty?   
Del Toro: S Dougem jsem poprvé dělal na Mimic, kde hrál jednoho z hlavních brouků. Dělalo se mi s ním skvěle, a tak jsem si od něj vzal vizitku. Za několik let jsme ho obsadili do role Abe Sapiena, a tehdy mi došlo, jak skvělý herec to je. Já myslím, že on těm stvořením vdechuje život. Je to především herec, víc než kterýkoliv představitel těchto postav, co znám.   
 
CS: Člověk zapomene, že jeho postavy nejsou umělé, ale že všechno dělá živá bytost.   
Del Toro: Přesně. Naučil se španělsky foneticky a pak jsme ho samozřejmě nadabovali.   
 
CS: Má dokonalé časování, vůbec to nebylo znát. Kdo namluvil Fauna? 
Del Toro: Jeden španělský herec. Namluvil taky hlas vypravěče filmu.   
 
CS: Mexiko váš film vyslalo jako svou nominaci na Oscary, ačkoliv jde o mexicko-španělskou spolupráci. Překvapilo vás to? 
Del Toro: Byl jsem rád, protože jak už jsem zmínil, dalo nám hodně práce vyvážit národnostní rozdíly; takže mě potěšilo, že to vyšlo.   
 
CS: Jaký máte pocit z případného soupeření s Pedrem (Almodóvarem) nominovaným za Španělsko? Jde o výhru na každý pád, protože filmy získají publicitu?   
Del Toro: (s úsměvem) Doufejme, že takový problém budeme mít.   
   
CS: Příběh Hellboy je zajímavý, projevila o něj zájem společnost Sony a vede si lépe, než se očekávalo.   
Del Toro: A hlavní roli hraje Ron Perlman.   
 
CS: Přesně, taky ho mám moc rád. Je celkem úžasné, že natáčíte pokračování s jinou společností. To se nestává často. Jak jste to dokázal?   
Del Toro: Protože se nevzdáváme. Trváme si na svém a Larry Gordon se nikdy nevzdává. Šli jsme si za tím a v obou případech si Mike Mignola myslel, že to absolutně nepůjde. A pak to šlo.   
 
CS: Takže k prosazení projektu potřebujete, aby Mignola nevěřil? 
Del Toro: Přesně tak, dokud to Mignola vzdává, vyjde to. Když Mike prohlásil “Jestli to nevyjde teď, tak nikdy”, věděli jsme, že přišel náš čas. U prvního jsme si totiž řekli to samé a pak to vyšlo.   
 
CS: První film v sobě měl prvky z Mikeova seriálu, ale pokračování bude asi něco nového. Nebo bude také na motivy jeho epizod? 
Del Toro: Naopak, Mike tvrdí, že některé dějové linie z pokračování začlení do nových dílů seriálu. Že prý je to náhoda, tím směrem se dal už předtím.Tím lépe. Film bude mít takové tématické pokračování. 
 
CS: Jak vy dva spolupracujete? Komiks v sobě má vizuální reference. Píšete a on to pak nakreslí, nebo na scénách pracujete společně? 
Del Toro: Ne, já jsem pracoval na příběhu, pak jsem skoro na dva roky odjel, psal, a vrátil se s hotovým scénářem. Teď jsme ve fázi projektování, celé dny spolu sedíme a kreslíme, pak on odjede a vrátí se během výroby. 
 
CS: Bude nový Hellboy více rozvíjet postavy z B.P.R.D. nebo se zaměří hlavně na postavu Hellboye? 
Del Toro: Do děje vstoupí Johann Krauss, ale jinak si nemůžeme dovolit více agentů. Už Johann, ektoplasmický chlapík, je hodně drahá postava. Máme ale vylepšenou sbírku padouchů. Udělali jsme i chyby, například Kroenenova smrt. Jeho postava byla výborná, měl zemřít až nakonec. Protože jeho smrtí film v zásadě skončí. 
 
CS: To nevím. Mě se líbila ta velká Lovecraftovská příšera. 
Del Toro: Mě taky, ale není to tak strhující jako zmydlit Kroenena. 
 
CS: Zkusíte využít triků šetřících rozpočet, co jste se naučil při natáčení Fauna? 
Del Toro: Ano. Jde o to natočit Hellboy stejně jako první díl, ale aby přitom vypadal, že měl dvojnásobný nebo trojnásobný rozpočet. 
 
CS: Skrze své filmy jste neustále v kontaktu s komiksem. Už jste přemýšlel o tom, že nějaký vytvoříte? 
Del Toro: To jo… Už to mám dohodnuté v nakladatelství Dark Horse, ale ještě jsem neměl čas. Ale dostanu se k tomu. 
 
CS: Škoda, bývalo by zajímavé adaptovat Faunův labyrint jako komiks. 
Del Toro: To by bylo. 
 
CS: Po dokončení Hellboy se rovnou vrhnete na další španělský film? 
Del Toro: Doufejme. Nezáleží to na mě. Když jsem dokončil Blade, začal jsem dělat na Hellboy , a potom ten španělský. A tak mě možná nejdřív čekají jeden či dva americké filmy, než se dostanu k dalšímu španělskému, jak doufám. 
   
========= 
   
Protože máme Guillerma a jeho filmy tak rádi, máme tu ještě kousek z rozhovoru u kulatého stolu, který poskytl dříve, než předcházející velký rozhovor. Užijte si ho! 
 
CS: Svým způsobem je Faunův labyrint fantasy pro dospělé. Myslíte, že v něm je něco pro děti? 
Del Toro: Já myslím, že kdybychom měli teď předsedat rodičovskému výboru, řekl bych, že do jisté míry ano. Podle mého v sobě výchova dětí má cosi perverzního, když se na jednu stranu snažíme izolovat je od nebezpečí skutečného a přitom jim dovolujeme nořit se do násilí bez jakéhokoliv vztahu k realitě. Na jednu stranu vychováváme děti s vysokou citlivostí na neštěstí či bolest a zároveň děti zvrhle závislé na grafické povaze násilí. Řekl bych, že do určité míry bych snížil věkovou hranici přístupnosti, ale naštěstí nejsem předsedou rodičovského výboru. 
 
CS: V posledních dvou španělských filmech máte dětské protagonisty žijící v bouřlivých dobách. Můžete brát prvky fantasy jako způsob úniku ze skutečnosti do světa jejich fantazie? 
Del Toro: Podle mého fantasy není únik, ale způsob pochopení a vysvětlení světa. Nemyslím, že by ta dívka utíkala, protože kdyby chtěla, unikla by jako létající Sam Lowry ve filmu Brazil nebo do Disneyho světa cvrlikajících ptáčků, kteří zpívají o tom, jak je krásná. Jako dítě jsem neměl mírnou, přívětivou představivost, ale zase mi pomohla trochu porozumět světu. Pomohla mi vyjádřit příběhem dobro a zlo a vůbec. Je to volná cesta při hledání svého místa ve světě. 
 
CS: Dobře, že zmiňujete Brazil. Ovlivnil vás způsob, jakým Terry Gilliam ve svých filmech prolíná fantasy a skutečnost? 
Del Toro: Brazil mám moc rád. Podle mého je Terry Gilliam jedním z nejnadanějších žijících filmařů a měl by točit mnohem víc. Brazil je pro mě jedním z těch filmů, které naprosto změnily můj svět. 
 

   

 
Další rozhovor dostupný na internetu: 
EXCLUSIVE: Guillermo del Toro Interview 
By Brian Tallerico 

Svým způsobem je Faunův labyrint fantasy pro dospělé. Myslíte, že v něm je něco pro děti?   
Del Toro: Já myslím, že kdybychom měli teď předsedat rodičovskému výboru, řekl bych, že do jisté míry ano. Podle mého v sobě výchova dětí má cosi perverzního, když se na jednu stranu snažíme izolovat je od nebezpečí skutečného a přitom jim dovolujeme nořit se do násilí bez jakéhokoliv vztahu k realitě. Na jednu stranu vychováváme děti s vysokou citlivostí na neštěstí či bolest a zároveň děti zvrhle závislé na grafické povaze násilí. Řekl bych, že do určité míry bych snížil věkovou hranici přístupnosti, ale naštěstí nejsem předsedou rodičovského výboru.